Slovanská bohyně Živa vedle severského Thora. Panna Marie na klíně s tělem Krista po jeho snětí z kříže sousedící s přísnou tváří řeckého boha Dia. Hinduisty vzývaný Višnu a vedle něj římské koloseum.
Tuhle božskou sestavu z písku vytvořilo hned dvanáct sochařů. Nejmladší z nich měl přitom pouhých sedm let, což ale na kvalitě božského zobrazení nikdo nepozná.
Vedle Michala Olšiaka, který se ujal ztvárnění boha Višnu a ptáka Garuda, se na výstavě autorsky podílel třeba známý škrdlovický sklář Oldřich Šimpach.
Dále umělec, sochař a cestovatel Radovan Živný, který žije převážnou část roku v Portugalsku či řezbář a sochař Tomáš Bosambo, který tvoří sochy z písku, kamene, dřeva i ledu. A další umělci, kteří sochy pro Lednici tvořili zhruba dva měsíce.
„Z písku nelze udělat vše. Tvar musí být vždycky aspoň trochu do kužele a nesmí v něm být velké prořezy, protože taková socha pak ráda padá,“ upozornil již při předchozích ročnících autor výstavy Olšiak.
Věří, že sochy celou sezonu přežijí bez větší úhony. Zvládnou i déšť, tedy pokud neprší celý den v kuse - to už pak potřebují „restaurátorský“ zásah. Stejně jako po dloubancích zvědavých návštěvníků, kteří si potřebují ověřit, že jsou sochy skutečně z písku. To ale výtvarník původem ze Žďáru nad Sázavou bere s humorem.
Odkud vozí na písečné sochy písek, ještě nikdy neprozradil. Odhalil však, že připravit takovou výstavu stojí hodně přes půl milionu korun.
