Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvObjev černého uhlí u Žacléře vyvolal v regionu rozmach průmyslu. Jako tradičně se řešilo, jak uhlí ze žacléřských dolů Jiří, Marie, Julie a Eliška dostat do Podkrkonoší. Doprava koňskými povozy byla zdlouhavá a nepraktická.
Není divu, že si Rakouská společnost místních drah (ÖLEG) požádala o koncesi pro železnici, která by spojovala Žacléř s již postavenou tratí Trutnov – Liebau (dnešní Lubawka). Od císaře Františka Josef I. získala společnost koncesi v srpnu 1881, 5. října 1882 vyjely mezi Královcem a Žacléřem první vlaky.
Trať měřila jen pět kilometrů, v mezilehlé stanici Lampertice z ní však odbočovala skoro kilometr a půl dlouhá vlečka do areálu dolů. V Královci vznikla samostatná nádražní budova těsně před zaústěním do trati Jihoseveroněmecké spojovací dráhy.
Tato společnost ostatně po pár letech převzala na žacléřské místní dráze provoz, a to včetně vozidel. Tato změna ovšem netrvala dlouho, už v roce 1894 dráhu přebírají Rakouské státní dráhy (kkStB).
Jízdní řád z roku 1912 uváděl pět smíšených párů vlaků 2. a 3. třídy, z nichž každý navazoval v Královci na vlaky z a do Jaroměře a Trutnova. Zdolat pětikilometrovou trasu do Žacléře (tedy do kopce) tehdy trvalo 22 minut, nazpátek (z kopce) jen 20 minut.
Navazující nebo blízké tratěTrutnov – Teplice nad Metují (připravujeme) Trutnov – Jaroměř (připravujeme) Trutnov – Stará Paka |
V průběhu dvacátého století se měnili vlastníci dráhy v závislosti na změně politických systémů. Trať spravovaly nejprve ČSD, Říšské dráhy a zpátky ČSD. Od letního jízdního řádu 1950 jezdily všechny osobní vlaky ze Žacléře až do Trutnova. Díky rozšíření těžby v novém dole Jan Šverma se na trať vydávalo až 11 párů vlaků denně. Některé jezdily na začátek a konec směny jen do Lampertic.
Po roce 1989 se těžba utlumovala, až v roce 1992 skončila úplně, stejně tak jako provoz na lokálce. V roce 2003 byla zastavena osobní doprava ve všední dny, o tři roky později i ta víkendová. Správa železnic nabídla trať k prodeji. Kdyby se lokálku nepodařilo prodat, byla by nenávratně zrušena.
V roce 2022 trať koupila společnost TMŽ, která už vlastní místní dráhu Čejč – Uhřice u Kyjova. Původní záměr provozovat mezi Královcem a Žacléřem šlapací drezíny však zkrachoval, kvůli velkému sklonu by nešlo trať využít celou. Mezi Královcem a Žacléřem ovšem začínají čím dál častěji jezdit výletní vlaky. Třeba motoráček Kolej-klubu na tuto krkonošskou trať vyrazí už tento pátek 5. července na žacléřský jarmark.
Lokálku do Žacléře si můžete projet zrychleně za 2 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvZ Vraních hor do Krkonoš
Jízdu do Žacléře začínáme na nádraží v Královci. Z nádraží si můžete před jízdou odskočit poznat Vraní hory, zapomenuté pohoří na hranici Čech a Polska. Doporučujeme třeba výšlap na Královecký Špičák, nejvyšší vrchol v okolí s nádhernými výhledy. Pokud nemáte rádi tlačenice v Krkonoších, Vraní hory jsou skvělá volba.
Stanice Královec kdysi a dnes
Vyrážíme na místní dráhu. Pokud bychom jeli přímým vlakem z Trutnova, museli bychom v Královci úvraťovat, zkrátka, kousek cesty bychom se vraceli zpět. Odbočka do Žacléře totiž začíná na trutnovském zhlaví královecké stanice.
Za odbočkou projíždíme kolem budovy místního nádraží. Původně jezdily vlaky ze Žacléře jen sem a cestující, kteří chtěli pokračovat do Trutnova nebo do Německa, museli dojít pár set metrů pěšky.
V prvním oblouku míjíme místo, kde by dráhu měla podjíždět budoucí dálnici D11, která má časem vést od Trutnova do Polska. Do Žacléře jsme vyrazili na podzim, strojvedoucí si musel v tomto úseku dát velký pozor na spadané listí na kolejích. V souvislosti s vlhkostí je to asi nejhorší kombinace na železnici.
Turistické cíle podél trati 043 |
Křížíme jedinou větší silnici v kraji, II/300, a míjíme stanici Lampertice, jedinou mezilehlou stanici na trati. Dodnes se zachovala výhybka vlečky do černouhelných dolů. Škoda, že během rekonstrukce hlavní silnice byl vytrhán železniční přejezd, výletní vlaky, které Kolej-klub s majitelem dráhy plánuje, mohly zajíždět až do dnešního hornického skanzenu.
Do bývalého dolu Jan Šverma můžete samozřejmě dojít i ze stanice, je to jen pár set metrů. Ve skanzenu si prohlédnete většinu bývalých provozů. Rozhlédnete se po šatně, takzvané řetízkárně, můžete vystoupat na 52 metrů vysokou těžní věž, která dnes slouží jako rozhledna a prohlédnete si i štolu Jitřenka s krásnou uhelnou slojí.
Pokud byste v Lamperticích potkali žlutou turistickou značku, vydejte se po ní na sever. Po jednom a půl kilometru dojdete na Růžový palouček. Tady se Jan Amos Komenský naposledy loučil s Čechami, když byl v roce 1628 nucen odejít do polského exilu. Dnes je na tomto místě symbolický labyrint s reliéfem Učitele národů v jeho středu.
Pokračujeme k cíli, těsně před Žacléřem se nám otevřou výhledy na Krkonoše, resp. Rýchory. Žacléřské nádraží leží hned na začátku města, do centra je to ještě kilometr a půl. Staniční budova je v tuto chvíli opuštěná, dřevěná přístavba skladiště vzala před lety za své, koleje kromě jedné byly vytrhány, peron není pod trávou ani vidět. Motorák M152.0604 Kolej-klubu ve stanici vypadal skoro ztraceně, ale snad se celému nádraží blýská na lepší časy.
V Žacléři určitě zavítejte do tamního muzea. V budově bývalého okresního soudu se seznámíte s historií města, se slavnými žacléřskými rodáky a také s dějinami těžby uhlí. Pokud se vydáte od muzea po zelené turistické značce, dorazíte po třech a půl kilometrech k Dělostřelecké tvrzi Stachelberg. Poté, co sestoupíte do nitra prvorepublikové pevnosti, můžete naopak vystoupat do výšek. Rozhledna Eliška se tyčí jen kousek od betonového kolosu.
Znalcům československého opevnění samozřejmě nemusíme připomínat, že se od Stachelbergu oběma směry podél hranice táhne pás pevností, dělostřeleckých srubů a malých řopíků. Některé si můžete prohlédnout, je však dobré se informovat předem.
Žacléř je také ne příliš obvyklou branou do východních Krkonoš. Z velké části i tady platí, co ve Vraních horách, tedy, že Rýchory jsou lokalitou bez masové turistiky. Můžete navštívit třeba osm kilometrů vzdálenou Vápenku v Horních Albeřicích s malou expozicí těžby vápence v kraji. Nedaleko jsou také největší krkonošské jeskyně, Albeřická a Krakonošova. Pozor, veřejnosti jsou nepřístupné. Když přidáte do kroku a popojdete o dalších šest kilometrů po hranici, ocitnete se v Horní Malé Úpě.
Lokálka z Královce do Žacléře má pro turisty ohromný potenciál, jak se dostat do tohoto líbezného, ale zapomenutého kraje. Na jednom místě tady najdete jak technické, tak i historické památky. A pokud chcete navíc obdivovat i přírodní zajímavosti, je pro vás Žacléřsko tím správným místem.