Nižší spotřeba plynu v Evropě sice pomáhá v boji se současnou energetickou krizí, která byla vyvolána mimo jiné i ruskou válkou na Ukrajině, ale tvrdou ránu mohou dostat velké evropské průmyslové podniky. Analytici upozorňují, že tento sektor evropské ekonomiky se ze současné situace už nemusí nikdy vzpamatovat, pokud se nepodaří rychle vyřešit rostoucí náklady na energie. Informovala o tom agentura Reuters.
Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že evropská poptávka po plynu ze strany průmyslových podniků klesla ve třetím čtvrtletí oproti předchozímu roku o 25 procent. Analytici tvrdí, že za poklesem musely být rozsáhlé odstávky fungování, protože samotné zvýšení efektivity by takové úspory nepřineslo.
Vydělají na tom USA?
Energeticky náročná průmyslová odvětví tak pod tíhou současné situace mohou z Evropské unie už brzy i úplně vymizet. Jde třeba o zpracovatele hliníku, hnojiv nebo výrobce nejrůznějších chemikálií. Mnohé firmy tak mohou svou výrobu přesouvat do zahraničí, kde ceny energií tak dramaticky nerostou. Patří mezi ně třeba i Spojené státy.
„Mnoho společností právě ukončuje výrobu,“ řekl minulý měsíc na konferenci v Londýně Patrick Lammers, člen představenstva společnosti E.ON a dodal, že by to rychle mohlo vést i k deindustrializaci celé Evropy.
I když je současný podzim zatím spíše teplým obdobím a predikce na poměrně mírnou zimu vedla na trzích k propadu cen, tak zemní plyn ve Spojených státech stále stojí asi pětinu toho, co společnosti platí v Evropě. Problémem také je, že když se počasí v Evropě ochladí a domácnosti nastartují svá topení, bude evropský průmysl v případě nedostatku čelit škrtům jako první. I tato hrozba tak firmy motivuje k přemístění své výroby jinam.
„Pokud ceny energií zůstanou takto vysoké, tak část evropského průmyslu nebude v brzké době konkurenceschopná. Továrny se zavřou a přestěhují se do USA, kde je dostatek levné energie z břidlic,“ řekl Daniel Kral, ekonom z Oxford Economics.
Už nyní je patrné, že například produkce hliníku se v Evropské unii za poslední rok snížila o polovinu, tedy asi o 1 milion tun. Výrobu omezují i velké evropské zinkárny, které začínají nahrazovat firmy z Turecka, Číny, Ruska nebo Kazachstánu. Snížila se i produkce čpavku, výroba viskózových vláken nebo třeba bavlněné příze.
Odborníci dodávají, že znovuotevření těchto provozů je v budoucnu silně nepravděpodobné. „Když k těmto uzávěrám továren dojde, tak z historické praxe je patrné, že budou trvalé,“ uvedl pro Reuters Chrin Heros z průmyslového sdružení Eurometaux.
