Nejradši by dokonce ve čtvrté nejvyšší soutěži zavedl větší míru profesionality, často mladým hráčům zabavuje před tréninkem mobily, aby pochopili. „Dnes už je holt jiná doba,“ posteskne si bývalý reprezentační masér, tak trošku trenér brankářů a také někdejší gólman a kapitán Olomouce, kterou v minulém století dostal z divize až do první ligy.
V Olomouci strávil sedmačtyřicet let, během toho se s výborným kamarádem Karlem Brücknerem přesunul i k národnímu týmu, kde vydržel s přestávkou téměř dvě dekády. „Teď už se s Karlem moc nebavíme, je pořád doma, stará se o svoji nemocnou ženu. Klobouk dolů před ním, jak to zvládá. On se moc nebaví s nikým, ale kdybych ho teď vytočil, byl bych asi jediný, komu by zvedl telefon,“ povídá Vít o trenérovi, který před dvaceti lety dovedl Česko do semifinále na mistrovství Evropy v Portugalsku.
V poločase se prohrávalo 0:1, Karel přišel do kabiny ještě před hráči, celou ji mlčky prošel, podíval se na mě a říká: Máš kořalku? Loknul si, hráči dorazili a on spustil: Jestli dnes nevyhrajete, to si ani nedovedete představit, co s vámi všemi udělám!
