To se vám hned pole odpovědí zužuje nejen o Cristiana Ronalda, kterého v úterý večer zkusí zastavit český národní tým v úvodním zápase Eura. Vždyť v tuzemsku kopali všehovšudy čtyři Portugalci! A popis sedí na jediného.
Sparta si od něj v létě 2015 hodně slibovala, ale Marco Paixao se vytratil po půl roce a pouhých třech ligových startech. Gól nedal, nezaujal, ani svému příjmení neudělal čest: slůvko paixao totiž v portugalštině znamená vášeň.
Nemyslete si, tenhle urostlý útočník s ulíznutými vlasy ji v sobě musí mít. Jinak by se v devětatřiceti nemohl držel ve špičkové formě a nezvládl by v poslední sezoně za Altay a Sanliurfaspor nastřílet celkem 17 gólů ve druhé turecké lize.
KVÍZ: Rekordy či Danny a spol. v české lize. Vyznáte se v portugalském fotbale?![]() |
Škoda, že se o tom všem nechce rozpovídat. Když seženete kontakt na jeho tureckého kamaráda a požádáte o rozhovor, ani nadvakrát se nenechá přemluvit a rázně vzkáže: „Opravdu ne. S českými novináři nemám dobré zkušenosti.“
Jestli spíš nejde o to, že se Paixao nechce vracet k jedinému angažmá, které se mu v kariéře vyloženě nevyvedlo. Přitom si věřil jako nikdy dřív. Když za Spartu v pěti přípravných zápasech nasázel šest gólů, usmíval se a sypal ze sebe anglické superlativy: positive, great, amazing! Ale také si zavařil, když sebevědomě vyhlásil: „Mám rekord 28 gólů za sezonu a chtěl bych ho překonat. Když tady nastřílím třicet, bude to fajn.“
Jak to dopadlo, už víte. Ale proč?
„Nehledejte v tom nic speciálního. V kádru byli tehdy Lafata, Fatai, Juliš, velká konkurence. Že to někomu ve Spartě nevyjde, to přece ještě neznamená, že je špatný fotbalista. Takových hráčů bylo,“ mávne rukou Zdeněk Ščasný, tehdejší sparťanský trenér. „V přípravě vypadal dobře, viděli jsme, že umí dávat góly, ale začátek ligy se mu nepovedl a Lafi byl v té době bezkonkurenční. Když se vrátil po zranění, Marco už se prostě nechytil, navíc ho zbrzdilo zranění. Nic víc, běžná věc.“
Pro Spartu skutečně nebyla tragédie, že se v ní kanonýr, kterého ze Slasku Vratislav získala po skončení smlouvy zadarmo, nechytil. Zato Paixao by nepříjemný půlrok nejradši vymazal z paměti.
„Přitom začátek byl jako ze snu. Čekala nás Liga mistrů, já dal v přípravě spoustu gólů, Praha mi připadala jako město z pohádky. Ale v kabině to bylo složité, a to ještě volím hodně mírný výraz,“ vzpomínal před šesti lety v rozhovoru pro web Publico.pt. „Došlo mi, že v takové partě prostě nemůžu fungovat. Proto jsem se vrátil do Polska, což bylo nejlepší rozhodnutí v životě.“
Kdo jsou portugalští supermani? Dědek, zlobr, rapper a jeden mimozemšťan |
Je fakt, že tam se mu dařilo vždycky. Nejdřív ve Slasku, kde na něj sázel český kouč Stanislav Levý. Ten si opáleného čahouna i po letech pochvaluje: „Objevili jsme ho na Kypru, v Achnasu, byl jsem se tam na něj osobně podívat. Nemůžu na Marca říct špatné slovo. Stoprocentní profík, perfektně trénoval, šel příkladem a odvedl ve Slasku skvělou práci. Tým ho přijal, měl skvělý servis, získal si i kluky, kteří hráli za polský nároďák. Dával spoustu gólů, navíc jsme přivedli i jeho dvojče Flavia, se kterým na hřišti skvěle spolupracoval.“
A taky si věřil. Když hned v první sezoně nasbíral jednadvacet tref a stal se nejlepším střelcem ligy, myslel vysoko. „Budu upřímný: čekal jsem, že dostanu pozvánku do nároďáku. Stačilo by mi jednou jet na přátelák, ukázat se, něco se přiučit od těch nejlepších. Chtěly mě dva týmy z bundesligy, to přece nemohla být náhoda,“ vzpomínal později. „Slíbil jsem kdysi tátovi, že mě v reprezentaci uvidí. Mrzí mě doteď, že jsem tenhle slib nesplnil.“
Levý jeho slova potvrzuje: „Pamatuju si to období moc dobře. Marco hrál výborně, o reprezentaci často mluvil, doufal, že si na něj vzpomenou. Dával si odvážné cíle, ale tenhle byl asi odvážný až moc.“
V druhé sezoně se Paixao zranil, dal jen šest gólů a kývl Spartě, kde to neklaplo. Od návratu do Polska se ale zase rozparádil, v Gdaňsku zvládl za dva roky 34 branek. A když se ve čtyřiatřiceti přesunul do turecké druhé ligy, ožil ještě víc.
Šest let na západě v Izmiru, kde sídlí klub Altay, vyneslo jeden historický postup do nejvyšší soutěže, čtyřikrát cenu pro nejlepšího střelce a celkem 108 gólů. Když před čtyřicítkou přesídlil o tisíc kilometrů na východ do Sanliurfasporu, tedy až k syrským hranicím nezastavil se: sedmnáct zápasů, deset tref. Recept?
„Skoro jsem přestal jíst maso a ovoce. Cukr si dopřeju leda chvilku po zápase. Pět let jsem neměl mléčný výrobek,“ vypočítával Paixao, když na dlouhověkost došla řeč. „Možná jsou to drobnosti, ale když se na ně zaměříte, dokážete velké věci. Určitě se už necítím stejně jako v pětadvaceti, ale když budu správně jíst a denně posilovat, můžu si držet úroveň.“
Pardon, Češi, vyhrajeme! Máme nejlepší generaci, věří Nivaldo Portugalsku![]() |
Vida, perfekcionismus, další podobnost s Ronaldem. A pozor, ačkoli od roku 2006, kdy opustil béčko Porta, kopal jen v zahraničí, i doma v Portugalsku si ho nakonec všimli. To když v roce 2020 spočítali, že za kalendářní rok dal ze všech Portugalců v cizině druhý největší počet gólů, hned po Ronaldovi. Právě tehdy se o něj začali víc zajímat novináři a zjišťovali, proč se Paixao nikdy nechytil v rodné zemi.
„Proč? Protože až do sedmadvaceti jsem se choval jako amatér. Když se mi nedařilo, vinil jsem lidi okolo. Trénoval jsem jen z povinnosti, ne z přesvědčení“ odpovídal. „Pak jsem si přečetl knihu Jak myslí milionáři od T. Harva Ekera a to mi změnilo život. Naučil jsem se poznat sám sebe a myslet pozitivně. Kdybych to uměl dřív, mohl jsem to dotáhnout ještě o něco dál.“
A co sparťanské „kdyby“? Nemohl Paixao přece jen na Letné dokázat víc?
„Možná,“ pokrčí rameny Ščasný. „Občas se stalo, že mi později někdo předhodil: Podívejte, on támhle dává góly! No jo, tak dává. Určitě to nebyl špatný tip na posilu, ale prostě se neprosadil. To se stává.“
Levý najde ještě jeden důvod: „Možná přece jen českou ligu trochu podcenil. Myslel si, že dávat góly ve Spartě bude jednodušší.“
Jinde si to Paixao bohatě vynahradil. A ještě pořád nekončí.