Obhájci titulu tak přišli těsně před startem play off o stěžejního zadáka. I bez něj ale Oceláři v dramatickém finále vybojovali titul a mistrovské oslavy si užil i rekonvalescent.
„Chtěl jsem být s týmem až do konce sezony a snažil se ho v rámci možností podporovat. Měl jsem pozici takového maskota,“ vyprávěl na nedávné charitativní akci v Dobřanech 33letý Jeřábek, plzeňský rodák a odchovanec Škody.
Jeřábkovi operovali otevřenou zlomeninu. Neútočme na jednu osobu, žádá z nemocnice |
Jaký je váš aktuální zdravotní stav?
Všechno probíhá podle plánu, zraněná noha se hojí. Pro mě je důležité, že nejsou žádné komplikace a můj stav se lepší. Nechci nic uspěchat, snad všechno jde, jak má. Od začátku jsem se snažil být pozitivní a při sledování play off neměl moc času nad zraněním přemýšlet. Věděl jsem, že se chci co nejdřív vrátit zpátky a tak letní příprava pro mě vlastně začala hned po operaci.
Bylo asi těžké přijít o rozhodující část sezony, že?
Samozřejmě mě mrzelo, že jsem přišel o vrchol sezony, to nebudu zastírat. Navíc, když vše skončilo mistrovským titulem. Ale člověk musí brát věci tak, jak jsou. Po celou dobu se mi od všech dostávalo maximální podpory. To jsem sám ani nečekal a moc za to děkuju.
Zdravotníci odvážejí zraněného Jakuba Jeřábka z ledu.
Užil jste si i tak se spoluhráči mistrovských oslav?
Určitě, byla to dlouhá noc (úsměv). Na ten krásný příběh nikdo z nás nezapomene. Pro Třinec se jednalo o pátý titul v řadě, což je úplně neuvěřitelné a jen tak to nikdo nepřekoná. Jsem rád, že jsem byl součástí této party a oslavy si aspoň touto cestou mohl užít.
Sledoval jste pak i zlatou českou jízdu na mistrovství světa?
Samozřejmě sledoval a musím říct, že jsem z toho měl chvílemi až husí kůži. To, jak kluci hráli, bylo fantastické, neskutečný úspěch. Na začátku mistrovství jsem byl v Dánsku za sestrou, ale pak už zápasy sledoval tady.
Mrzí vás, že nebýt zranění, mohl jste zabojovat o nominaci na šampionát?
Takhle bych to asi nebral. Ani nevím, jestli bych vůbec od trenérů dostal pozvánku. Nebylo to zklamání, spíš taková tichá závist (úsměv). Bylo vidět, že si kluci věří a je tam ta chemie. Takže závist trochu ano, ale neskutečně jsem fandil a všem to moc přál.
Vyrůstal jste s Dominikem Kubalíkem, sledoval jste speciálně právě svého velkého kamaráda?
Psali jsme si během mistrovství a také jsem byl v kontaktu s jeho bráchou Tomášem. Sezonu sice Domča neměl nejlepší, ale já věřil, že si ty důležité góly schovává a prosadí se. Všechno má svůj vývoj a on dokázal, jak je pro tým důležitý.
Dá se odhadnout váš návrat na led?
Zatím asi ne. Já ani nechci moc spekulovat, jestli stihnu začátek ligy. Důvěřuji lidem, kteří se o mě starají, a doufám, že všechno půjde dobře. Moje největší motivace je vrátit se co nejdříve.
