Na konci května se skokem z Černé věže v Klatovech zabil mladý muž. Tento případ opět rozvířil debatu i v Hradci Králové. Také zdejší Bílá věž totiž navzdory plánům starým už šest let stále postrádá zábrany, které by sebevrahům znemožnily skok.
Z Černé věže za 13 let skočili čtyři lidé. Z Bílé jich to jen mezi lety 2016 a 2020 učinilo pět. Před rokem město vybralo projektanta zabezpečení ochozu, tehdejší vedení radnice mluvilo o montáži sítí, které měly ochoz přikrýt do konce roku. Vznikly tři návrhy, ale všechny odmítl odbor památkové péče. Nové vedení města se na rozdíl od památkářů zatím k sítím na Bílé věži nevrátilo.
Největším problémem se ukázalo být jejich ukotvení do stavby dokončené v roce 1589. Vrtat do renesančních prvků je nemyslitelné, kovanou mříž si lze představit také jen velmi obtížně. Od prvních úvah z června 2017 se Hradec nepohnul z místa a je možné, že Bílá věž zůstane s obnaženým ochozem.
„Uvažuje se stále o bezpečnostních prvcích? Je něco nového, nebo se to dalo k ledu?“ ptal se před zastupiteli místopředseda zastupitelského klubu ANO Denis Doksanský. „Kde to vázne? Skoky se bohužel opakují a lidé si to budou vybírat dál, protože je to svým způsobem i medializováno. Dosáhli jsme nějakého pokroku?“ navázal jeho stranický kolega poslanec Jiří Mašek.
Mezitím se objevily další návrhy, jak zábrany vyřešit. „Zhotovitel dodal další tři varianty, které posuzoval odbor památkové péče. Nyní s největší pravděpodobností budeme jednat s projektantem a autorem rekonstrukce Bílé věže Jaromírem Chmelíkem, jak ten návrh uchopit a případně pojmout, aby to nepoškodilo vzhled a konstrukci věže, ani neznemožnilo výhled. Je to zatím hodně otevřené, řešila se i otázka, jestli od toho neupustit. Nakonec se může ukázat, že řešení je neschůdné, a upustí se od něj,“ připustil náměstek primátorky pro urbanismus, architekturu a památkovou péči Adam Záruba (Změna a Zelení).
Jsou tři varianty
Podle šéfa odboru památkové péče Jana Falty se však možná přece jen podaří vybrat vhodné zabezpečení: „Jsou tři varianty. Pro nás by bylo nejlepší nedělat nic. Druhá je udělat něco, co by mělo estetickou a architektonickou kvalitu, aby to nebylo součástí renesančního záměru, ale spíš doplněním. Třetí bychom neviděli rádi, to by byla nějaká utilitární řešení, což se na některých věžích skutečně děje. Zatím byly předkládány varianty třetí, ale mám pocit, že se možná dobereme ke druhé.“
Podle něj skutečně nejvíc záleží na způsobu ukotvení zábran: „V posledním kole byly předloženy další varianty a jedna z nich by mohla být za určitých podmínek vhodná k rozpracování. My jsme řekli, do jakých částí kulturní památky lze kotvit a do jakých nikoli. S tím se musí ten, kdo to navrhuje, vypořádat. My nepřipustíme, aby se kotvilo do renesančních kamenných prvků. Místa je dost, jen je potřeba to vymyslet.“
Kotvení je zcela zásadní problém také podle vedoucí odboru péče o památkový fond Národního památkového ústavu v Josefově Blanky Adámkové.
„Nebyli jsme osloveni, nic takového jsme neřešili ani v Královéhradeckém kraji. Vidím to ale jako velmi problematickou záležitost. Asi by se nějaké řešení našlo, ale takové zábrany se vždy musí uchytit a současně budete vždy zasahovat do historické konstrukce. To se nám příliš nelíbí,“ souhlasí s vedoucím hradeckého odboru.
Způsob montáže zábran na památku je hlavní, důležité však bude i estetické hledisko. „Známe příklady, že síť je součástí architektury a může tvořit pěkný architektonický celek. Pokud je to však jen síť připevněná nějakými standardizovanými prvky, je to špatně. Správným řešením by však určitě nebyla ani nějaká kovaná romantizující mříž,“ míní šéf památkového odboru.
Měst, kde se Hradec Králové může inspirovat, přibývá. Například věž katedrály svatého Bartoloměje v Plzni je zamřížována už 20 let a od té doby z výšky 62 metrů nikdo nespadl. Dvoumetrové mříže a bezpečnostní kamery jsou i na věži kostela svatého Mořice v Olomouci. Ocelová lanová síť brání pádům z ochozu také na Černé věži v Českých Budějovicích. Stejně jako Hradec Králové je ve fázi rozmýšlení radnice v Klatovech.
„Rozhodnutí to rozhodně není jednoduché, protože pokud instalujeme sítě, ztrácí památka v určité míře na atraktivitě. Když se z ochozu díváte přes nějakou síť, není to úplně nejpříjemnější. A navíc by nám to hodně znepříjemnilo dělání ohňostrojů, protože sítě by se musely demontovat,“ připomíná Miroslav Franc, ředitel Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti, jež provoz na Bílé věži zajišťuje.
