„Když mu poprvé ten přístroj nasadili a po letech ticha pustili, byl nadšený. Jeho první slova byla, že chce operovat i druhé ucho,“ směje se při té vzpomínce Jana Hosová, která o svého muže pečuje čtyřiadvacet hodin denně. Přestože přístroj už funguje, ještě dlouho bude trvat, než se podaří jej vyladit tak, aby Jiřímu plně vyhovoval.
„Není to tak, že jeden den jde člověk na operaci a druhý den uslyší. Rána po operaci se musí nejprve zahojit. Teprve poté lékaři přístroj pomalu zprovozní. Mozek potřebuje čas, aby se naučil nové vjemy zpracovat. Také je třeba přístroj naladit, postupně upravit a nastavit frekvence, aby vše vyhovovalo. Některé tóny člověk může vnímat jako příliš vysoké, nebo naopak nízké,“ vysvětluje Jana Hosová.
Vysvětluje, že zpočátku bylo nutné jezdit přístroj ladit do Prahy každý týden. Postupně se intervaly prodlužují. „Vše se řeší přes počítač a speciální programy, není to jednoduchá záležitost. Ale lepší se to. Už mne slyší, když na něj mluvím, a nemusím mu psát abecedu na ruku, když nerozumí. Ale není to tak, že by mne slyšel třeba z vedlejší místnosti, ani ještě nemůže plnohodnotně sledovat televizi. Tak daleko ještě nejsme,“ mírní nadšení Jana Hosová.
Oblíbil si jízdu na lehokole
Podle jejích slov je obnovení sluchu důležitý krok nejen pro rozvoj komunikace a sociálních vztahů, ale i pro vyšší bezpečnost a jistotu při nejrůznějších činnostech.
Například při jízdě na lehokole. Oblíbenému koníčku se Jiří Hos nyní může věnovat i díky nové protéze. Tu našroubuje na kovové vruty, které mu před dvěma lety lékaři v německém Rostocku upevnili do zbytků kostí v pahýlech ruky a nohy.
„Nová protéza je nárazuvzdorná a nevadí jí vlhkost. Takže už nebude problém, kdybychom třeba při jízdě zmokli,“ vysvětluje Jana Hosová a doplňuje, že teď by ještě Jiří Hos potřeboval podobnou protézu ruky. Ačkoli se spoustu činností, například práci na počítači, naučil dělat ústy, umělá ruka by mu kvalitu života zase o kus pozvedla.
Nevzdal se a zabojoval
Jiřímu se život obrátil naruby 30. srpna 2016. S partou svých kolegů měl zkontrolovat transformátor větrné elektrárny u Aše. Při práci je však zasáhl elektrický výboj. Dva muži odnesli událost popáleninami, další z party elektrikářů byl na místě mrtvý.
Muž bez rukou a nohy sjížděl krkonošské svahy, chce pokořit i Černou horu |
Jiřího Hose s hlubokými popáleninami na čtyřiceti procentech těla transportoval vrtulník do pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Tam prodělal řadu operací, nebyl ušetřen celkových sepsí organismu, selhávaly mu ledviny. Spálené části těla postupně odumíraly.
Aby zabránili infekci, museli lékaři odřezávat další a další části těla. Jiří ale zabojoval. Nevzdal se, dokázal se vzepřít osudu. Za pomoci své ženy Jany, která opustila zaměstnání, aby o svého muže mohla pečovat, a celé rodiny si plní své sny.
6. února 2022 |
