Před sobotním finále, v němž se jeho 28letá krajanka utká s Italkou Jasmine Paoliniovou, říká: „Když Bára získala jeden grandslam, proč by nemohla vyhrát druhý?“
Zlepšila se od doby, kdy triumfovala na Roland Garros 2021?
Hru má pořád stejnou. Umí všechno, nemá velkou slabinu. Jen měla v poslední době problémy se zraněními a občas jí trochu hapruje nadhoz při servisu, i kvůli větru. Někdy dává dvojchyby, ale když získá sebedůvěru, tak servíruje dobře.
Přijímá vaše postřehy?
Ano, známe se dlouho. Já jsem se jí snažil pomáhat už při Roland Garros, i teď jí občas něco napíšu.
Česká tenistka Barbora Krejčíková se chystá na podání v semifinále Wimbledonu.
Co jí poradíte před finále?
Že ho musí brát jako finále každého jiného turnaje. Už vyhrála Dubaj nebo Ostravu, proti Paoliniové je tedy zkušenější. Taky bude důležité, jak se obě vypořádají s atmosférou. Wimbledon ještě nevyhrály, ale Bára je ve výhodě, že už jeden grandslam má. Myslím, že by měla vyhrát, ale člověk nikdy neví.
Jak na vás působí Paoliniová?
Má dobré nohy, které jsou na trávě strašně důležité. Vyběhá kraťasy, loby, všechno. Hrála dobře už v Paříži, kde porazila Rybakinovou, takže má taky sebevědomí. Ale v semifinále s Vekičovou měla prohrát.
Kudy do Síně slávy? Vyhrát ještě jeden grandslam, říká Kodeš o Krejčíkové |
Co na ni bude platit?
Je dobré, že nedává tolik es a nezískává body lacino jako třeba Rybakinová. Proto bude důležité, aby Bára hrála dobře ve výměnách. Paoliniová je bojovná, na kurtu bude lítat do posledního balonu.
A taky se představí ve druhém grandslamovém finále za sebou.
Jo, teď chytila slinu. Umí zabít forhend, hraje i bekhend po lajně… Je nebezpečná, ale ve finále si nevyberete. Když jste v semifinále nebo finále Wimbledonu, tak musíte hrát s někým dobrým. A ty, které se do finále dostaly, mají dobrou formu. Jinak by tak daleko neprošly.
Italská tenistka Jasmine Paoliniová chytá míčky před podáním v semifinále Wimbledonu.
Co by pro český tenis znamenalo, kdyby Barbora finále zvládla?
Fantastický úspěch. Měli bychom dvě české vítězky Wimbledonu za sebou, což by bylo úžasné.
Barbora zde často zmiňuje svou někdejší trenérku Janu Novotnou, jak na ni vzpomínáte vy?
Pamatuju si, jak tady ve finále v roce 1993 vedla s Grafovou 4:1 a 40:15 a pustila do autu balon, který byl dobrý. Po finále brečela, protože prohrála, já jsem taky brečel. Potom mi říkala: „Pane Kodeš, nebrečte, já to tady jednou stejně vyhraju.“ A za pět let opravdu vyhrála.
