Rodiče dětí jsou vystaveni velkému množství informací, které se týkají očkování. Jedním z nejděsivějších příběhů, na který mohou narazit, se týká vakcíny MMR (toto očkování chrání proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám). Obraz maličkého nevinného nemluvněte, které se po vpíchnutí vakcíny plné chemikálií rozpláče, je srdcervoucí už sám o sobě. Na internetu lze ale najít celou řadu příběhů, které otřesou i těmi nejotrlejšími. Nelze se divit, že vyprávění o záchvatech, zastaveném vývoji a celoživotních následcích řadu rodičů vyděsí a může je v krajním případě dokonce odradit od očkování. Je proto podle nás užitečné podívat se k samotným kořenům těchto zvěstí.
- Obsah článku
- Shrnutí článku
- Časová osa
- Zdroje
- Wakefieldovy začátky a neúspěšný patent
- Slavná studie z roku 1998, která to celé začala
- Tisková konference a útok na city
- Mediální panika kolem očkování
- Jak věda odlišuje fakta od dojmů
- Vědci potvrdili, že vakcíny nezpůsobují autismus
- Wakefield neuvedl střet zájmů
- Neetické chování a ztráta lékařské licence
- Falšovaná data
- Wakefield odmítl, že by se mohl mýlit
Když v roce 1998 publikoval tým britského lékaře Andrew Wakefielda krátkou studii, která na pouhých 12 dětech ukazovala podezření na souvislost mezi autismem a vakcínou MMR, vzbudilo to reakci vědců i veřejnosti. Vědci postupně ověřovali tuto hypotézu a desítky výzkumů na více než 14 milionech dětí ukázalo, že vakcína MMR nezvyšuje riziko autismu.
To už ale debata zuřila i ve veřejné sféře, kde média dávala prostor šokujícím příběhům spíše než statistikám a ověřitelným faktům. Protože porucha autistického spektra se u dětí projeví často po dvanáctém měsíci, řada rodičů mohla považovat časovou souslednost za důkaz škodlivosti vakcíny. Teprve v roce 2004 vyšlo najevo, že původní Wakefieldova studie ignorovala důležité informace a sám Wakefield byl ve střetu zájmů.
V roce 2010 byl Wakefield shledán viným z hrubého profesního selhání a byl vyloučen z lékařské komory. Ve stejný rok byla jeho studie stažena, protože se prokázalo, že obsahovala nepravdivé informace a navíc Wakefield ignoroval etické předpisy. O rok později se pak objevily doklady o falšovaných datech v původní studii.
1997 Wakefield podává patentovou přihlášku na alternativní vakcínu
1998 Wakefield publikuje studii v časopise Lancet popisující 12 dětí, naznačuje, že MMR vakcína způsobuje autismus
1998 - 2005 Velké vědecké studie zkoumají a nenalézají souvislost mezi vakcínou a autismem
2004 Brian Deer vydává reportáž o etickém pochybení Wakefielda a jeho střetu zájmů
2004 Většina Wakefieldových spolupracovníků stahuje své jméno z publikovaného článku
2007 Britská lékařská komora zahájila vyšetřování Andrew Wakefielda
2010 Britská lékařská komora shledala Wakefielda vinným z hrubého porušení profesních zásad a vyškrtla jej z registru lékařů
2010 Časopis Lancet zcela stahuje Wakefieldův článek z roku 1998 pro uvádění nepravdivých údajů
- Systematické shrnutí poznatků o účincích vakcíny MMR
(Cochrane Library) - Populační studie vazby MMR vakcíny a autismu
(Madsen et al., NEJM) - Výskyt autismu a očkování vakcínou u dětí se starším sourozencem, který má autismus (Jain et al., JAMA)
- Reportáž o Andrew Wakefieldovi včetně rozhovoru
(The New York Times) - Dokumentární seriál MMR: Co vám neřekli (Brian Deer, Channel 4)
- Wakefield a autismus: příbeh, který nemizí (BBC)
- Spojení mezi vakcínami a autismem: Krize způsobená podvodnou a neetickou studií (Flaherty D., SAGE)
- Vyšetřování podvodu Andrew Wakefielda (Brian Deer)
- Role médií v hoaxu MMR (Ben Goldacre, Bad Science)
- Wakefieldova studie z roku 1998 (Wakefield, Lancet)
- Zpráva z vyšetřování Wakefielda britskou lékařskou komorou (Archive.org)
- další zdroje odkázány v textu článku
„Lékařům jde o to vás léčit, nikoli vyléčit. Kdyby vás vyléčili, nic nevydělají!“ zní oblíbené varování, které poukazuje na nebezpečí střetu zájmů. Lidé se často obávají, že moderní medicíně nezáleží na lidech, ale na penězích. Když se pak debatuje o očkování, používají tento argument nejčastěji lidé, kteří kritizují velké farmaceutické firmy nebo stát. Prý zatajují data a odmítají říci pravdu o škodlivosti očkování.
Vakcína MMR se aplikuje dětem ve věku 9 až 15 měsíců (v ČR od roku 2018 nově ve věku 13 až 18 měsíců). Zajišťuje kromě jiného i 97% ochranu proti nakažlivému viru spalniček, který může mít pro malé děti nebo oslabené pacienty až fatální následky.
Je tedy vhodné připomenout, že zatím největší potvrzený podvod s očkováním – a podle některých největší vědecký podvod století – se odehrál úplně na opačné straně barikády. Přesně před 21 lety, na konci února 1998, zveřejnil britský doktor Andrew Wakefield malou případovou studii, která zmiňovala mimo jiné i vakcínu MMR.
Přestože Wakefieldův článek popisoval pouhých 12 dětí, stal se zápalnou šňůrou pro hypotézu, která musí vyděsit každého člověka, zvláště pak rodiče: „pozor, vakcína MMR by mohla způsobovat autismus“. Tato hypotéza totiž mocně rezonovala jak s mediálním hladem po senzacích, tak se strachem rodičů ze záhadných vývojových poruch autistického spektra.
V následujících letech se nejprve v Británii, pak i v USA a ve zbytku Evropy rozšířil strach z očkování. A nyní se do Evropy a USA začaly vracet i dlouho ustupující nakažlivé nemoci, především spalničky.
Výzkumy na celkem 14 700 000 dětech neukázaly žádnou souvislost mezi očkováním a autismem. Zdroj: Cochrane Library |
Opravdu mohou vakcíny způsobovat autismus? Desítky vědeckých týmů, státních institucí i nezávislých agentur tuto hypotézu podrobily důslednému zkoumání (viz dále). Studie shrnující výzkumy na více než 14 milionech dětí neukázala souvislost mezi očkováním a autismem. Přesto tato vyvrácená hypotéza každý rok děsí novou várku rodičů, kteří jsou postaveni před informovaný souhlas s očkováním.
Doktor Wakefield je někdy označován za hlavního původce strachu z očkování a následné mediální, morální a medicínské paniky, která v vedla k poklesu proočkovanosti ve vyspělých zemích (včetně Británie, USA nebo ČR). Zkratkovité závěry jsou ale často zkreslující. Což ostatně dokládá i Wakefieldova více než dvacetiletá sága.
Najdeme tu vše: strach z neznáma, manipulaci s daty, vyhýbavé politiky, neschopné (i schopné) novináře, bezradné lékaře, vyděšenou veřejnost, slavné osobnosti, smutné příběhy, nudné statistiky, žaloby, patenty, skandály, výslechy... A hlavně lidskou ochotu věřit čemukoli, co potvrzuje náš pohled na věc, a náš podvědomý strach ze všeho, co náš názor ohrožuje.
První pokus Wakefieldův patent neuspěl
„V roce 1995 za mnou začali chodit rodiče dětí a říkali mi: moje dítě se vyvíjelo normálně, pak dostalo MMR vakcínu a najednou začalo být letargické, podrážděné, unavené, a už nikdy nebylo jako dřív,“ popisuje s odstupem Andrew Wakefield, jak se v 90. letech dostal ke studiu vakcíny MMR.
Ve skutečnosti začal jeho zájem už o několik let dříve. V letech 1993 a 1995 se Wakefield podílel na studiích, které upozorňovaly na možnou souvislost spalniček, respektive vakcíny proti spalničkám, se vzácnou Crohnovou chorobou. Studie z roku 1993 se týkala 13 pacientů s Crohnovou nemocí a dalšími problémy zažívacího traktu, u kterých Wakefield našel RNA stopy, které považoval za stopy po spalničkách.
Wakefieldova patentová přihláška z roku 1996 na „diagnózu Crohnovy nemoci pomocí detekce spalniček“
Této své hypotéze Wakefield natolik věřil, že si dokonce zaplatil patent na diagnostikování Crohnovy nemoci právě pomocí RNA detekce viru spalniček. Na patentu je vidět Wakefieldova soukromá adresa, nikoli adresa jeho výzkumného ústavu, což je celkem neobvyklý krok. Pozdější výzkumy mimochodem tuto souvislost popřely.
Wakefield ovšem publikoval výzkumy v celé řadě podoborů. Experimentoval na hlodavcích i prasatech. Hledal souvislost mezi Crohnovou nemocí a kouřením, Crohnovou nemocí a antikoncepcí atd. Wakefieldova publikační píle přinesla své ovoce – ani ne čtyřicetiletý doktor upoutal pozornost významného... Ale to až později. Nejprve se pojďme podívat na tu legendární studii, která Wakefielda proslavila po celém světě, aby jej posléze zdiskreditovala v očích vědců i odborné veřejnosti.
Nedůležitá studie Wakefieldův tým popsal jen 12 dětí
V prestižním lékařském časopise Lancet vyšla 28. února krátká případová studie, která popisovala specifické zdravotní problémy dvanácti dětí (jedenácti chlapců a jedné dívky ve věku od tří do deseti let). Andrew Wakefield byl vedoucím týmu celkem třinácti autorů, mezi nimiž byl i John Walker-Smith, kapacita v oboru dětské gastroenterologie.
Studie popisovala problémy zažívacího traktu těchto dvanácti malých pacientů, přiznala, že „popud k této studii vzešel od rodičů“ a celkem střízlivě naznačovala možnou souvislost „vývojové regrese“ s „environmentálními faktory“.
Studie Andrew Wakefielda a jeho týmu z února 1998 popisovala zdravotní stav dvanácti dětí ve věku 3 až 10 let. Studii publikoval prestižní časopis Lancet.
Na první pohled nic nenasvědčovalo tomu, že by tato studie měla být nějakým způsobem přelomová. Ostatně případové studie (anglicky „case series study“), které popisují malé množství případů, ani takovou revoluční povahu mít nemohou. Z malého vzorku totiž vyplývá i malá vypovídací hodnota.
Na malém vzorku pacientů nelze prokázat kauzální souvislost. |
Ukážeme si to na příkladu stravování. Řekněme, že jednoho dne deset lidí z různých oblastí Prahy dostalo zácpu. Doktor by se jich zeptal na všechno, co v posledních dnech jedli, a zjistil by, že každý z pacientů měl ten den ráno kávu. Dokazovalo by toto „zkoumání“, že káva způsobuje zácpu? Protože kávu v Praze pijí statisíce lidí, a jenom deset z nich přišlo k doktorovi se zácpou, nelze z těchto samotných pozorování vyvozovat jakoukoli souvislost. Teprve rozsáhlejší pozorování, které by porovnalo velkou skupinu lidí, kteří pijí kávu, s velkou skupinou lidí, kteří kávu nepijí, by mohlo najít nějaké souvislosti.
Nutno dodat, že ani studie, ani nikdo z Wakefieldova týmu netvrdili, že mezi vakcínou MMR a vývojovými regresemi (autismem a dalšími) je nějaká příčinná souvislost. „Další výzkum je potřeba, aby přezkoumal tento úkaz a jeho možný vztah k (MMR) vakcíně.“
Wakefield útočí na city „Očkovat naráz je nemorální“
Nemocnice Royal Free v Londýně, kde Wakefieldův výzkum probíhal, vydala v rámci balíčku pro novináře několik doprovodných videí s vyjádřeními autorů. Doktor Wakefield tu například říká velmi umírněnou větu: „Zkoumáme, zda existuje kauzální vztah mezi vakcínou MMR a tímto syndromem (zažívacího traktu, pozn. red.). Máme podezření, že takový vztah může existovat, ale ani zdaleka nejde o něco, co by bylo prokázáno.“
Videokazeta (nezapomeňme, že jsme v roce 1998) obsahovala také záběry, na kterých matka syna s autismem vysvětluje, že je přesvědčena, že vývojovou poruchu zavinila vakcína: „Zjistit, že za to může vakcína, kterou jsem mu dala, je zničující.“ Videokazeta kromě toho obsahuje vyjádření různých doktorů o tom, že vakcína MMR je důležitá a prospěšná.
„Museli vědět, jak na to média zareagují a co si z toho vyberou,“ domnívá se britský novinář Brian Deer. Wakefield na kazetě hned čtyřikrát opakuje, že očkování by se mělo rozdělit na jednotlivé vakcíny: „Riziko se vztahuje ke kombinované vakcíně MMR. (...) Bylo by lepší nahradit ji jednotlivými vakcínami (...) Rozdělená vakcína by v tomto kontextu byla zřejmě bezpečnější (...) Očkování jen proti spalničkám by snížilo riziko tohoto konkrétního syndromu.“
Andrew Wakefield varoval před unáhlenými závěry: „Máme podezření na souvislost, ale tato souvislost zdaleka není prokázaná.“
Je celkem neobvyklé, že k tak malé studii pořádá nemocnice tak důslednou mediální kampaň včetně tiskové konference, kterou zaštítilo i vedení nemocnice. Jenže Andrew Wakefield se nespokojil jen s oficiální tiskovou konferencí. Den poté pozval novináře na svou vlastní tiskovku, kde – bez vědomí svých kolegů – posunul debatu mimo mantinely akademických zvyklostí i dostupných dat.
Z této tiskové konference se nám podařilo dohledat jen drobné útržky. Doktor Wakefield řekl mimo jiné to, že „považuje za nebezpečné očkovat trojvakcínou, dokud se neprokáže, že je zcela bezpečná“, dále také řekl, že jde o morální problém: „Je nutně potřeba další výzkum, aby se ověřilo, zda je vakcína MMR bezpečná, nebo zda může být pro malé množství lidí nebezpečná.“
Tisková konference Andrew Wakefielda
Byla to právě Wakefieldova tisková konference, která podle Nicka Trigglea, reportéra BBC, „to celé odstartovala“.
Mediální panika A co syn premiéra, je očkovaný?
Prvotní reakce médií byla z dnešního pohledu až překvapivě umírněná. Televizní zprávy informovaly o „možném nebezpečí“ a „možné souvislosti“. Seriózní tisk informoval střízlivě o potenciálním riziku. Deník The Times citoval Wakefielda, který „nemůže s čistým svědomím doporučit očkování trojvakcínou“, zatímco děkan fakulty Arie Zuckerman mu v článku oponoval: „Pokud by tato zpráva vyvolala strach z očkování, vedla by k nižší míře imunizace, což by znamenalo, že děti zase začnou umírat na spalničky.“ Bulvární deník The Sun studii zcela ignoroval a The Daily Mail se jí věnoval jen okrajově. Byl to ale základní kámen, na kterém mohl Wakefield stavět a ke kterému se mohl on i další odkazovat.
Doktor Wakefield v následujících letech pokračoval ve výzkumu s cílem ukázat nebezpečí sloučené vakcíny (proč, to se veřejnost měla dozvědět až o šest let později). Mezitím také pokračoval v medializaci. V roce 2000 vystoupil v americkém pořadu 60 minut, kde zopakoval své výhrady vůči sloučené vakcíně.
Co se mezitím řešilo v USA?Americké protivakcinační hnutí bylo tehdy v počátcích a soustředilo se na jiný nebezpečně znějící prvek: thiomersal, což je molekula obsahující atom rtuti, která se tehdy používala ke konzervaci vakcín. Přestože se neprokázalo, že by tato molekula ve vakcínách měla vliv na rozvoj vývojových poruch, američtí regulátoři v roce 1999 požádali „z přemíry opatrnosti“ výrobce, aby tuto látku z vakcín odstranili, a tím uklidnili případné obavy veřejnosti. Odstranění však paradoxně vedlo k prohloubení těchto obav a připravilo půdu Wakefieldovi a dalším. Americké hnutí adoptovalo Wakefielda, který se do USA přestěhoval. |
V Británii se mezitím očkování stalo jedním z hlavních témat, a média tomu více než ochotně napomáhala. „Postupně se z očkování stala nejkontroverznější lékařská zpráva desetiletí,“ popisuje Triggle. „Počátkem prvního desetiletí 21. století nabrala takové obrátky, že britský premiér Tony Blair musel čelit otázkám ohledně toho, zda je jeho novorozený syn Leo očkovaný.“
Na tuto otázku premiér pokaždé odmítl odpovědět s tím, že z principu nebude komentovat soukromé záležitosti týkající se zdraví členů rodiny. Přispěl tak ale k hysterii, která se kolem očkování v médiích rozpoutala.
Ben Goldacre, britský lékař a novinář, považuje roli médií při šíření strachu z očkování za klíčovou. Kritizuje neschopnost novinářů zasazovat informace do kontextu, a také neschopnost vědců komunikovat srozumitelně. „Věci šly od desíti k pěti. Odpůrci očkování spustili úctyhodně koordinovanou kampaň, zatímco doktoři z několika různých organizací se chaoticky snažili reagovat,“ vzpomíná Goldacre ve své knize Bad Science. „Emotivní příběhy rozrušených rodičů se střetávaly s nesrozumitelnou hantýrkou vědců bez špetky povědomí, jak vystupovat v médiích. Jestli někdo potřebuje důkaz o tom, že neexistuje žádné velké spiknutí doktorů a farmaceutických společností proti veřejnosti, stačí se podívat na to, jak neobratně vystupovali lékaři a vědci v médiích.“
Stránky britské státní zdravotnické organizace NHS reagující na mýty obklopující vakcínu MMR (2002)
Stránky americké CDC na téma vakcíny MMR (1998)
Dopady této „mediální kontroverze“ ne sebe nenechaly dlouho čekat. V Británii, kde je plošné očkování dobrovolné a placené z veřejného zdravotního pojištění, poklesla proočkovanost dětí z 90 % v roce 1998 až k 80 % (a v některých lokalitách dokonce k 70 %) v roce 2003. Krátce nato přišel nárůst onemocnění spalničkami zatímco v roce 1998 bylo ročně jen 56 hlášených případů, o deset let později už jich bylo 1 370. Británie zažila i první dětské úmrtí na spalničky po více než deseti letech. Nelze ovšem říci, že by zrovna toto úmrtí bylo způsobeno nižší proočkovaností.
MMR vakcíny a autismus byly v britských médiích hlavní vědeckou zprávou roku 2002. Novináři se ale soustředili na příběhy, nikoli na ověřená vědecká data. |
„Pro média byl ale (Wakefield a MMR vakcína, pozn. red.) dokonalým příběhem, byl tam charismatický neohrožený hrdina, který bojuje proti systému, něcojako Galileo, byl tu element strachu, osobní tragédie, a samozřejmě otázka: kdo za to může?“ popisuje mediální situaci v Británii Ben Goldacre. Novináři se chopili příběhu, ale neuměli nabídnout kontext. Dokonce i Wakefield byl zmíněn jen ve 25 % zpráv, zatímco premiérův syn ve 32 % novinových zpráv...
V roce 2002 byl skandál „MMR vakcína způsobuje autismus“ největší zprávou v médiích z oblasti vědy. „Tyto zprávy byly v 80 % napsány novináři, kteří se obvykle vědě nevěnují. (...) Jen třetina zpráv v roce 2002 zmínila, že velké množství studií poukazuje na bezpečnost MMR vakcíny. (...) Skutečný vědecký obsah byl v článcích jen letmo zmíněn.“
Co na to věda? Jak odlišit fakta od dojmů
Zatímco média dávala v „očkovací kontroverzi“ prostor každému, kdo si o to řekl, a stavěla reportáže na příbězích, vědci z řady zemí světa ověřovali, zda je na Wakefieldově podezření něco pravdy. Nezapomínejme, že v té době to byla reálná hypotéza, která skutečně zasloužila prozkoumat.
Než se podíváme na konkrétní data, zvažme, jak bychom navrhli experiment, kterým bychom hypotézu „vakcína MMR způsobuje autismus“ ověřili. Musíme si totiž dát pozor hned na několik věcí:
- výběr kritérií – První problém nás čeká u výběru dat. Wakefieldova studie vycházela z 12 pacientů, u deseti z nich rodiče usoudili, že „za problém může vakcína“. Tím jsou předem dané výsledky. Studie, která by skutečně ověřovala, zda vakcíny způsobují autismus, musí mít jasná kritéria pro výběr pacientů tak, aby nemohlo dojít ke zkreslení ze strany rodičů nebo doktorů směrem k jejich oblíbené hypotéze.
- kontrolní skupina – Abychom zjistili, zda očkování způsobuje autismus, musíme srovnat procento autistů mezi očkovanými a procento autistů mezi neočkovanými. Přitom je potřeba dbát na to, zda není mezi skupinami nějaký podstatný rozdíl, tedy třeba zda nejsou očkované a neočkované děti z různých sociálních skupin apod.
- velikost vzorku – Nemusíme mít vysokoškolské vzdělání v oboru statistika, abychom tušili, že 12 účelově vybraných pacientů není dostatečný vzorek. Dobrá studie by tedy měla mít o několik řádů větší populaci.
- rozdíl mezi korelací a kauzalitou – Studie musí odlišit, zda se autismus projevil po očkování, nebo kvůli očkování. K tomu se používá právě kontrolní skupina.
Příběhy rodičů, kteří u svého dítěte po podání vakcíny pozorovali proměnu, jsou působivé, dojemné a není třeba pochybovat o jejich upřímnosti. Jako zdroj pro poznání reálných příčin jsou ale nepoužitelné. Neumožňují totiž odlišit souvislost kauzální a souvislost časovou.
Rodiče nemohou dobře rozpoznat souvislost mezi očkováním a změnami chování. Ale statistika očkovaných a neočkovaných může odlišit časovou a příčinnou souvislost. |
Protože většina vývojových poruch spadajících do poruch autistického spektra se u dětí projeví po 12. měsíci věku, a většina dětí dostává první dávku MMR vakcíny do 15. měsíce věku, může být takováto souvislost čistě časová. Rodič ovšem souvislost „vidí na vlastní oči“ a takového dojmu je těžké se zbavit. A právě k tomu, abychom nepodlehli prvnímu dojmu, slouží statistika.
Jinými slovy, nejlepším způsobem, jak otestovat hypotézu „očkování způsobuje autismus“, je srovnat procento autistických dětí mezi očkovanými a neočkovanými dětmi. Proč to vědci neudělali už dávno?
Verdikt Vakcíny nezpůsobují autismus, ale imunitu
Jednoduchá odpověď zní, že udělali, dokonce několikrát. Pokaždé se stejným výsledkem: u dětí očkovaných nebyl vyšší výskyt autismu než u dětí neočkovaných.
Způsobuje očkování autismus? Přehled studiíŽádná z uvedených studií nenašla kauzální souvislost mezi očkováním dětí a rozvojem vývojových poruch. Žádná ze studií nenašla vyšší výskyt autismu mezi očkovanými dětmi než mezi dětmi neočkovanými. Následující studie reagovaly na Wakefieldovu hypotézu z roku 1998 a k výzkumu využívaly různé metody, od zpětného dohledávání údajů až po dlouhodobé kohortové studie a meta-studie.
|
Jednoduchá odpověď ale nestačí, u vědeckých závěrů je vždy důležité podívat se na zdroje, metodiku a kontext. Podrobně se podíváme na první velkou studii tohoto druhu, se kterou přišli vědci z Dánska. Je to totiž přesně ten typ studie, který splňuje naše náročné požadavky vytyčené v předchozí kapitole.
Madsen et al., The New England Journal of Medicine, 2002
Dánští vědci využili data z let 1991 až 1998 dostupná díky dánskému registru osob. Údaje o očkování získali od dánských úřadů, zatímco informace o poruchách autistického spektra poskytl dánský centrální psychiatrický registr. Statistický úřad pak dodal data, která pomohla při analýze případných proměnných, které by mohly mít vliv na nerovnoměrnou distribuci populace.
Protože vědci měli k dispozici ohromný vzorek dat o více než půl milionu dětech, mohli analyzovat skupinu očkovaných i neočkovaných dětí velmi podrobně.
Dánská studie analyzovala přes 537 tisíc dětí, z toho 82 procent očkovaných.
Ze všeho nejvíce nás při ověřování hypotézy „vakcíny způsobují autismus“ zajímá podíl autistů mezi očkovanými a mezi neočkovanými. Mezi 440 655 očkovanými dětmi jich bylo s autistickou poruchou diagnostikováno 269. Mezi neočkovanými 96 648 dětmi bylo 47 dětí s autistickou poruchou. Jednoduchou početní operací, tedy vydělením obou dvojic čísel, zjistíme, že podíly jsou v obou skupinách srovnatelné (v rámci statistické odchylky). Podrobnější analýza pak ukazuje, že mezi datem očkování a diagnózou poruchy neexistuje časová souvislost.
Podrobný rozpis (čísla ukazují člověkoroky, nikoli počet lidí)
Ještě lepší zdroj dat nabízí tzv. metastudie (studie studií), kterou vypracovali vědci z Cochrane Library. Metastudie jsou vlastně souhrnnou analýzou velkého množství studií a představují tak jeden z nejlepších zdrojů spolehlivých vědeckých informací.
Meta-analýzaVakcína MMR má řadu popsaných vedlejších účinků, nepatří však mezi ně ani autismus, ani Crohnova nemoc. |
Analýza bezpečnosti vakcín MMR zahrnuje data o více než 14,7 milionu dětí. Studie se nezaměřila jen na autismus, ale hledala i další případné vedlejší účinky vakcín. Díky tomu upozornila na několik možných vedlejších účinků: zvýšené riziko meningitidy se například objevilo u přibližně sedminy dětí.
Rozhodně však vyloučila, že by vakcína MMR zvyšovala riziko těchto nemocí: autismus, astma, leukémii, sennou rýmu, cukrovku, Crohnovu nemoc nebo bakteriální a virová onemocnění.
Naopak studie ukázala, že vakcína MMR skutečně vyvolává slibovanou imunitu vůči nemocem, proti kterým má očkovat. Konkrétně měla jedna dávka MMR vakcíny 92 % účinnost a dvě dávky měly 95 % účinnost u dětí školou povinných. U předškoláků byla účinnost minimálně 95 %.
Neplýtvejte další peníze na výzkum „MMR a autismus“Organizace reprezentující lidi s poruchou autistického spektra zdůrazňují, že další výzkum toho, zda MMR vakcína způsobuje autismus, by bylo plýtvání prostředky, které by bylo možné použít na odhalení reálných příčin této poruchy... Podívejme se, jak na informace o možné souvislosti mezi očkováním a zvýšeným rizikem poruchy autistického spektra reagovaly organizace zastupující autisty. Ještě v roce 2002 se organizace odkazovaly na Wakefieldovy studie a žádaly, aby státy a instituce investovaly do prozkoumání této možné souvislosti. „Rodiče chtějí vědět více, než dají svým dětem MMR vakcínu. To je rozumné, zvláště vzhledem k aktuálnímu výzkumu,“ uvedla v roce 2002 Judith Barnardová, ředitelka britské Národní autistické společnosti. V té době skutečně nebylo dostupných mnoho studií, které by případnou souvislost mohly prokázat či vyvrátit. Tato pozice Národní autistické společnosti se v reakci na následný výzkum změnila: „Považujeme za důležité zdůraznit, že výzkum důkladně ukázal, že neexistuje pojítko mezi autismem a vakcínami,“ napsala třeba společnost v reakci na Wakefieldův film v roce 2017. „Věříme, že není vhodné, aby byly na výzkum něčeho, co bylo takto svědomitě vyvráceno, plýtvány další prostředky. Ty by místo toho měly být využity na pomoc lidem s poruchou autistického spektra a jejich rodinám. Každý člověk s autismem čelí jiným překážkám a je důležité, aby našli podporu, kterou potřebují.“ Toto vyjádření není ojedinělé. Organizace po celém světě připomínají, že není užitečné nadále zkoumat již prozkoumané. MMR vakcína autismus nezpůsobuje. Je čas zkoumat, co jiného riziko autismu zvyšovat může. „Musím říci, že je to pro mne osobně bolestivé,“ řekl redaktorovi Technet.cz člověk s poruchou autistického spektra, který si nepřál zveřejnit své jméno. „Za prvé, bylo mnohokrát ukázáno, že vakcíny nezvyšují riziko autistické poruchy. Ale za druhé, děsí mě, že rodiče, kteří aktivně bojují proti očkování, vlastně říkají: raději vystavím své dítě riziku smrtelných nakažlivých nemocí, než abych riskoval možnost, že moje dítě bude nějak jiné. Říkají mi vlastně, že by byli raději, kdyby jejich dítě zemřelo, než aby bylo jako já. Nevadí mi, když má rodič strach z očkování, to umím pochopit. Ale vadí mi, že když někdo aktivně opakuje vyvrácený mýtus, že očkování způsobuje autismus, tak tím vlastně šíří hysterii nejen z očkování, ale také vůči poruchám autistického spektra.“ |
Meta-analýza Cochrane Library byla poprvé publikována v roce 2005 a od té doby byla pětkrát aktualizována. Výsledky se však výrazně nezměnily. Minimálně od roku 2005 tak bylo jasné, že souvislost mezi očkováním MMR a autismem není potvrzená reálnými výsledky.
To ale samo o sobě neznamená, že by Wakefieldova studie z roku 1998 byla špatná, podvodná nebo zavádějící. Takto vědecký pokrok funguje: někdo představí hypotézu, ostatní tuto hypotézu mohou otestovat a pak na základě výsledků posoudit stav věcí a případně navrhnout změnu, další postup atd. Wakefield není označován za podvodníka proto, že navrhl hypotézu, která se nepotvrdila. Andrew Wakefield přišel o svou reputaci – a později i o povolení provozovat lékařské řemeslo – kvůli podvodům, které začaly vycházet najevo v roce 2004.
Střet zájmů Wakefield připravoval vlastní vakcínu
Vzpomínáte, jak v roce 1998 Andrew Wakefield důrazně opakoval, že „problémem je hlavně to, že MMR je vakcína kombinovaná“ a dodával, že „by bylo lepší, kdyby byly dávky oddělené“? I některým jeho kolegům to přišlo zvláštní. Nic takového totiž v jejich případové studii nebylo. Žádné z oněch 12 vyšetřovaných dětí (ani z dětí v kontrolní skupině) totiž nedostalo onu hypotetickou „rozloženou vakcínu“. Proč ji tedy Wakefield tak propaguje?
To odhalil britský investigativní novinář Brian Deer. Během několika let se mu prostřednictvím rozhovorů s Wakefieldovými kolegy, nezávislými experty i rodiči dětí, které Wakefield vyšetřoval, podařilo poskládat ucelený obraz Wakefielda a jeho obchodních plánů.
„Co vám doktor Wakefield neřekl?“ ptal se Deer ve stejnojmenné dokumentární sérii. A odpověď zní: Wakefield si toho pro sebe nechal zatraceně hodně. Třeba to, co předcházelo zveřejnění případové studie o dvanácti dětech v únoru 1998. Andrew Wakefield si v létě 1997 podal patentovou přihlášku na vlastní vakcínu proti spalničkám: „Tento vynález se týká nové vakcíny proti spalničkám a farmaceutického či terapeutického přípravku na léčbu chronických střevních zánětů,“ píše se v patentové přihlášce.
Investigativní novinář Brian Deer získal kopii patentové přihlášky, kterou podal Andrew Wakefield v roce 1997. Přihláška se týkala „nové bezpečné vakcíny“.
V čem je problém? Proč by doktor nemohl podat patentovou přihlášku? Taková přihláška totiž zaručuje podavateli zisk z případného komerčního využití. Jen samotná existence tedy může výrazně ovlivnit, jakým způsobem vědec provádí svůj výzkum a prezentuje jej na veřejnosti. V tu chvíli totiž vědec neprovádí nezávislé pozorování, ale spíše komerční výzkum za účelem prodeje vlastního produktu. Takový fakt měl být podle pravidel časopisu Lancet uveden v kolonce o střetu zájmů.
Patentová přihláška popisovala stejný výzkum, který Wakefield později publikoval v časopise Lancet. Editorům časopisu ale patentovou přihlášku zatajil. |
Nemůže být přitom pochyb o tom, že patentová přihláška z roku 1997 souvisí s výzkumem, který Wakefiled publikoval v roce 1998. Přímo v přihlášce totiž píše: „Vyšetřili jsme 12 dětí v průměrném věku šesti let, ve věku 3 až 10 let, všichni až na jedno chlapci...“ V patentové přihlášce tedy cituje stejný výzkum, o kterém později publikoval. Patentová přihláška byla podána jménem Wakefielda a dvou institucí (lékařské fakulty a nadace). Obě tyto organizace popřely, že by se na přihlášce podílely nebo o ní věděly. Wakefield však pochopitelně o přihlášce věděl, a jeho slova namířená proti vakcíně MMR tak najednou dávají nový smysl. Wakefield vyvolával strach z kombinované MMR vakcíny, protože sám připravoval vakcínu konkurenční. V další patentové přihlášce dokonce sliboval, že jeho přípravek vyléčí Crohnovu nemoc a dokonce naznačovala léčbu autismu.
Wakefieldova patentová přihláška z roku 1998 na „přípravek pro léčbu virově přenosného onemocnění“
Wakefield dodnes odmítá, že patentová přihláška se týkala vakcíny, navzdory tomu, že přihláška výslovně mluví o vakcíně.
Reportáž Briana Deera z roku 2004 (Channel 4):
Neetické jednání Wakefield podváděl a trápil děti
Wakefieldův střet zájmů tím zdaleka nekončil. Ukázalo se, že doktor Wakefield byl v kontaktu s právníky, kteří připravovali žalobu na výrobce vakcíny MMR. To je rovněž střet zájmů, který Wakefield nedeklaroval. Richard Barr, právník, který jej kontaktoval, po Wakefieldovi chtěl důkazy podporující tezi, že jsou vakcíny škodlivé. Jeho společnost Dawbarns totiž reprezentovala rodiče dětí žalující výrobce vakcín.
Wakefield přijal více než 20 milionů korun od právnické společnosti, která po něm požadovala důkazy ukazující škodlivost vakcín. „Byl to obrovský střet zájmů,“ přiznal další z doktorů, který dostával peníze za své služby v žalobě na výrobce vakcíny MMR. |
A nebyl to jen konflikt etický, ale také finanční. Andrew Wakefield dostal od právníků, kteří žalovali výrobce MMR vakcín, více než 400 tisíc liber (v přepočtu na dnešní koruny je to přes 20 milionů), jak vyplynulo z dokumentů zveřejněných na základě svobodného přístupu k informacím: „Wakefieldova práce pro právníky začala dva roky před jeho slavnou studií z roku 1998, ve které Wakefield představil hypotézu, že vakcína způsobuje autismus,“ zjistily The Times (archiv). Komise Legal Services Commission, která Wakefieldovi platila peníze z veřejných prostředků, financovala i další výzkumy, které měly za úkol vytvořit podklady pro žaloby jejich klientů.
„Byl to ohromný střet zájmů,“ přiznal John March, další z doktorů, který dostával peníze od stejné firmy na to, aby dodal další materiály podporující Wakefieldův výzkum. „Přišlo mi komické, že vždycky slyšíme, jak farmaceutické firmy financují výzkum podporující vakcíny.“ Celkově komise vědcům vyplatila přes 14 milionů liber (přibližně 600 milionů v přepočtu na dnešní koruny).
Možná ještě horší než střet zájmů, byly prohřešky proti lékařské a vědecké etice, které vyšly najevo během vyšetřování v letech 2004 až 2010:
- Wakefield v práci uvedl, že všechny procedury popsané v jeho studii byly „indikované“, tedy že sloužily k léčbě pacienta, nikoli jen pro studii samotnou. Ve skutečnosti byly děti vystaveny celé řadě bolestivých procedur, které neměly žádné opodstatnění. Vzhledem ke stavu dětí bylo často obtížné dětem vysvětlit, co se děje, a museli je tak při procedurách držet až tři pracovníci. Jedno z dětí bylo kvůli zbytečné a špatně provedené proceduře hospitalizováno se 12násobně protrženým střevem. Rodiče následně vysoudili skoro půl milionu liber.
- Wakefield v práci úmyslně vynechal klíčové informace. Doktorand Nick Chadwick, Wakefieldův asistent, provedl na Wakefieldovu žádost molekulární analýzu PCR (podobnou té, která se používá při DNA testech) vzorků ze střev pacientů. Nenašel zde žádné stopy po spalničkách. Wakefield tuto informaci neuvedl ve studii, protože by to nepodporovalo jeho záměr. To je zásadní prohřešek proti vědecké metodě, která vyžaduje kritické uvedení všech relevantních poznatků.
- Wakefield se už v roce 1999 na americké konferenci posluchačům pochlubil, že „na synově oslavně narozenin odebíral krev na výzkum od kamarádů svého syna, za vzorek krve jim zaplatil každému pět liber“. To je samozřejmě odběr způsobem neschváleným etickou komisí. „Dvě děti se z toho pozvracely,“ smál se Wakefield. Později to Wakefield označil za smyšlenou anekdotu.
Wakefield se proti těmto „pomluvám“, jak dokument novináře Briana Deera nazýval, pokusil bránit soudně. Krátce po podání žaloby ale Wakefield žalobu pozastavil. Novinář a jeho zaměstnavatel Channel 4 ale požadovali, aby žaloba buď pokračovala, nebo byla stažena. Soud dal novinám za pravdu: „Zdá se, že podavatel (Andrew Wakefield, pozn. red.) využívá svou žalobu pouze jako nástroj pro publicitu a jako odrazení případných dalších kritiků, ale přitom se chce vyhnout nevýhodám, které z toho pro něj plynou, tedy nutnost dokazovat, že se skutečně jednalo o pomluvu. (...) Nevidím důvod pro to, aby obžalovaní (novinář) neměli mít možnost pokračovat.“ Wakefield v roce 2007 od žaloby na novináře Briana Deera upustil a musel zaplatit veškeré náklady na soudní řízení.
V roce 2010 byla Wakefieldovi odebrána lékařská licence a byl vymazán z registru lékařů pro „závažné profesní selhání“. |
Britská lékařská komora zahájila proti Wakefieldovi své vlastní disciplinární řízení. Vleklo se od července 2007 do května 2010, trvalo rekordních 217 dní a na jeho konci byl Andrew Wakefield zbaven lékařské licence a vymazán z lékařských registrů z důvodu „závažného profesního selhání“. Konkrétně byl shledán vinným mimo jiné z:
- Provádění výzkumu na devíti dětech bez povolení etické komise a bez zabezpečení s tím souvisejících. Vyšetření byla bolestivá, zbytečná a nebyla v nejlepším zájmu dětí. „Doktor Wakefield tak opakovaně porušil základní principy lékařského výzkumu,“ uvádí zpráva (archiv PDF)
- Chyby v účetnictví, Wakefield vyúčtoval náklady na výzkum jak právníkům, tak nemocnici
- Zatajování informací před etickou komisí
- Zatajení střetu zájmů před etickou komisí i editory časopisu Lancet
- Nedodržení vědeckých standardů a zanedbání povinnosti informovat pravdivě veřejnost
- Následně dvakrát nevyužil příležitost odpovědět na otázky ohledně těchto přestupků
- Doktor Wakefield zatajil patentovou přihlášku na alternativní vakcínu MMR, a později trval na tom, že tento fakt nebyl důležitý a nepředstavoval střet zájmů
- Doktor Wakefield podal dítěti (identifikováno jako „dítě 10“) látku proti předpisům a tento postup neuvedl do lékařských záznamů. Zneužil tak své pozice a důvěry rodičů proti zájmům dítěte. „Jen tento samotný čin by stačil na to, aby byl doktor Wakefield obviněn ze závažného profesního pochybení,“ uvádí závěrečná zpráva.
V roce 2010, kdy britská lékařská komora vydala svůj verdikt, už Andrew Wakefield dávno v Británii nebydlel. Po roce 2004 se přestěhoval do USA, kde začal podnikat.
Wakefieldova studie z roku 1998 bylo v roce 2010 zcela retraktována, obsahovala prokazatelně nepravdivé informace. |
Časopis Lancet nejprve částečně a později úplně „stáhl“ (retraktoval) Wakefieldovu studii z roku 1998. Jako důvod stažení uvedl Lancet: „Po verdiktu britské lékařské komory je jasné, že části studie Wakefield et al. z roku 1998 neodpovídají skutečnosti. Zejména fakt, že děti byly postupně doporučeny do péče a že procedury byly schváleny etickou komisí, byly prokázány jako nepravdivé. Proto tuto studii zcela stahujeme.“
Podvod Andrew Wakefield ve studii falšoval data
Jako kdyby profesní selhání a neetické jednání bylo málo, v roce 2011 vyšly najevo další problémy s původní studií z roku 1998. Dosud se mělo za to, že Wakefield „pouze“ zatajil střet zájmů a cíleně vynechal některé věci, které mu neseděly do jeho závěrů.
Brian Deer se ovšem v roce 2011 ke studii z roku 1998 znovu vrátil. Prostřednictvím rozhovorů i dokumentů obdržených v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím odkryl širší pozadí neslavně známé studie publikované v časopise Lancet.
- Wakefieldova studie tvrdila, že všech 12 dětí bylo před podáním vakcíny bez známek poruch chování. Ve skutečnosti rodiče pěti z nich hlásili neobvyklé chování dětí už před podáním vakcíny. Falšování dat.
- Wakefield úmyslně manipuloval s daty tak, aby se zdálo, že znaky autismu se objevily krátce po podání vakcíny. U dětí, u kterých se podle studie změny chování objevily „během dní od podání vakcíny“, ve skutečnosti byly změny pozorovány až o několik měsíců později. Manipulace s daty.
- Tři z dětí, které jsou ve studii uváděny jako autistické, ve skutečnosti touto poruchou nikdy netrpěly. Falšování dat.
- Děti byly do studie vzaty na základě probíhajících soudních sporů s výrobci vakcín, což nebylo ve studii uvedeno. Střet zájmů.
- Wakefield spolu s lékařskou fakultou a dalšími investory plánovali vlastní vakcínu a předem připravili, jak na Wakefieldově objevu společně vydělají. Střet zájmů.
S odstupem se může zdát až neuvěřitelné, že trvalo tak dlouho, než se na všechny tyto podvody a etické prohřešky přišlo. Ale přinejmenším částečně to lze vysvětlit osobností, povahou, vystupováním a důvěryhodností hlavního aktéra. Tehdy i dnes vystupuje Andrew Wakefield vyrovnaně, sebevědomě a ani na okamžik nepřipouští, že by mohl v něčem udělat chybu:
Doktor Wakefield na své spolupracovníky i investory působil charismatickým, důvěryhodným, kompetentním dojmem. „Slýchával jsem, že si Wakefieldovi kolegové povídají o tom, že za to jednou dostane Nobelovu cenu,“ vzpomíná Brent Taylor. „Atmosféra kolem něj byla fenomenální.“
Mučedník Wakefield odmítl, že by se mohl mýlit
Andrew Wakefield byl po reportážích v roce 2004, verdiktech v roce 2010 a odhaleních v roce 2011 diskreditován na poli vědy i medicíny. Neznamená to ale, že by se stáhl do ústraní. Stále existuje malá, ale hlasitá skupina lidí, kteří mu věří a prohlašují jej za „hrdinu“ a „mučedníka“. „Wakefield je pro nás Ježíš a Nelson Mandela v jednom,“ říká zakladatelka Generation Rescue, americké organizace zpochybňující bezpečnost očkování. „Je symbol toho, jak se velká část z nás cítí.“ Příznivci na Wakefielda nedají dopustit: „Buďte na něj hodná, nebo vás to bude bolet,“ řekla třeba reportérce New York Times Michhele Guppy, koordinátorka akce, kde Wakefield vystupoval.
„Víte, pamatuji si na doktora Wakefielda,“ řekla později Guppy na pódiu, kde popsala, jak se svým autistickým synem přišla do instituce v Austinu, kterou Wakefield spoluzakládal. „Víte, byla to prostě úžasná validace. Je mi jedno, jestli mému synovi pomohli nebo ne, už jen ta validace, že nám rodičům někdo odpovídá. Jen ten fakt, že nám někdo naslouchá. Že nám někdo zkouší pomoci. Že řekne, ne, není to jen autismus, je to zdravotní problém, který možná půjde vyléčit. A to je myslím to, o co nám rodičům jde. O validaci, o to, že nás vyslechnou a že nám dají naději.“
Andrew Wakefield obklopený svými podporovateli (2010)
Sám Wakefield už se lékařské praxi nevěnuje (ani nemůže). Dodnes ale spolupracuje na výzkumu autismu a nevzdává se své teorie, že autismus je způsobený vakcínami, přestože tato teorie byla opakovaně vyvrácena a přestože je dnes prokázáno, že Wakefieldova původní studie obsahovala nepravdivé údaje: „Nadále podporuji nezávislý výzkum toho, zda vakcíny přispívají k rozvoji autismu,“ uvedl v reakci na odhalení podvodu v roce 2011. „Není pravda, že jsem byl ve svém výzkumu motivován penězi.“
Wakefield věřil své hypotéze. Bez ohledu na výsledky své či výsledky jiných vědců. |
Z činnosti Andrew Wakefielda v 90. letech je patrné, že měl ohromné ambice a věřil svému výzkumu. To není ve vědě nic neobvyklého. Věda potřebuje nadšence. Vědecká metoda se všemi svými statistikami, měřeními, etickými komisemi a recenzními řízeními toto nadšení usměrňuje. Statistické metody a zaslepené studie jsou tu právě proto, aby se vědci nenechali unést tím, co si myslí, a své závěry zakládali na realitě.
„Vědecká metoda nám brání myslet si, že víme něco, co ve skutečnosti nevíme,“ řekl americký filozof Robert Pirsig. Přesvědčení, že něco víme, nás může zaslepit. Wakefield se nechal zaslepit vlastním přesvědčením o svém dojmu a byl ochoten udělat cokoli – včetně akademického, vědeckého a lékařského podvodu – aby svůj dojem prokázal.
„Věřil tomu, že má pravdu,“ domnívá se Brian Deer, novinář, který pomohl více než kdo jiný odkrýt Wakefieldem publikované nepravdy. A to mu podle Deera pomohlo zdůvodnit sám sobě ty jednotlivé podvody. Říkal si, že příště už to prokáže.
Našel při tom podporu na mnoha místech. Podpořili jej právníci a rodiče, kteří doufali, že díky tomu vysoudí více peněz na výrobcích vakcín. Dostal prostor v novinách, protože jeho objevy zněly skandálně, senzačně a děsivě. Prostor mu dala každá organizace, které jeho výroky seděly. Naslouchali a naslouchají mu rodiče dětí, kterým se bývalý doktor Wakefield nezdráhá dávat naději, o které snad i on sám musí vědět, že je falešná.
Pokud by Wakefieldovi skutečně šlo o pravdu a o pomoc dětem, měl by radost z každé studie, která se jeho hypotézu pokusila ověřit. Wakefield však dodnes věří své teorii, navzdory tomu, že desítky studií prokázaly její neplatnost. Studie mohou lhát, čísla mohou být zmanipulovaná, říká Wakefield na nálezy vědců z celého světa. Ironii těchto prohlášení si zřejmě nepřipouští.
Wakefieldova studie z roku 1998 byla podvod, který zasáhl veřejnou debatu jako virus. Doufejme, že může Wakefield působit jako očkování proti podobným podvodníkům v budoucnu... |
Wakefieldova studie, kterou lze dnes bez nadsázky označit za podvod, je stará 21 let. Je to jedna z nejcitovanějších studií, která kdy byla stažena vydavatelem. Více než cokoli jiného ukazuje Wakefieldův případ slabiny vědy: jeden malý podvodný výzkum rozpoutal desetiletí trvající spor, který zasáhl celý svět a otřásl důvěrou lidí v lékařskou profesi a znejistil statisíce rodičů po celém světě.
Wakefieldova studie plná falešných dat pronikla do mediální debaty jako virus, a pomyslný imunitní systém vědy se dodnes vypořádává s následky. Lze jen doufat, že Wakefieldův příklad poslouží jako ponaučení – očkování, chcete-li – proti budoucím podvodníkům, kteří jsou schopni manipulovat daty i veřejností.
- Obsah článku
- Shrnutí článku
- Časová osa
- Zdroje
- Wakefieldovy začátky a neúspěšný patent
- Slavná studie z roku 1998, která to celé začala
- Tisková konference a útok na city
- Mediální panika kolem očkování
- Jak věda odlišuje fakta od dojmů
- Vědci potvrdili, že vakcíny nezpůsobují autismus
- Wakefield neuvedl střet zájmů
- Neetické chování a ztráta lékařské licence
- Falšovaná data
- Wakefield odmítl, že by se mohl mýlit
Když v roce 1998 publikoval tým britského lékaře Andrew Wakefielda krátkou studii, která na pouhých 12 dětech ukazovala podezření na souvislost mezi autismem a vakcínou MMR, vzbudilo to reakci vědců i veřejnosti. Vědci postupně ověřovali tuto hypotézu a desítky výzkumů na více než 14 milionech dětí ukázalo, že vakcína MMR nezvyšuje riziko autismu.
To už ale debata zuřila i ve veřejné sféře, kde média dávala prostor šokujícím příběhům spíše než statistikám a ověřitelným faktům. Protože porucha autistického spektra se u dětí projeví často po dvanáctém měsíci, řada rodičů mohla považovat časovou souslednost za důkaz škodlivosti vakcíny. Teprve v roce 2004 vyšlo najevo, že původní Wakefieldova studie ignorovala důležité informace a sám Wakefield byl ve střetu zájmů.
V roce 2010 byl Wakefield shledán viným z hrubého profesního selhání a byl vyloučen z lékařské komory. Ve stejný rok byla jeho studie stažena, protože se prokázalo, že obsahovala nepravdivé informace a navíc Wakefield ignoroval etické předpisy. O rok později se pak objevily doklady o falšovaných datech v původní studii.
1997 Wakefield podává patentovou přihlášku na alternativní vakcínu
1998 Wakefield publikuje studii v časopise Lancet popisující 12 dětí, naznačuje, že MMR vakcína způsobuje autismus
1998 - 2005 Velké vědecké studie zkoumají a nenalézají souvislost mezi vakcínou a autismem
2004 Brian Deer vydává reportáž o etickém pochybení Wakefielda a jeho střetu zájmů
2004 Většina Wakefieldových spolupracovníků stahuje své jméno z publikovaného článku
2007 Britská lékařská komora zahájila vyšetřování Andrew Wakefielda
2010 Britská lékařská komora shledala Wakefielda vinným z hrubého porušení profesních zásad a vyškrtla jej z registru lékařů
2010 Časopis Lancet zcela stahuje Wakefieldův článek z roku 1998 pro uvádění nepravdivých údajů
- Systematické shrnutí poznatků o účincích vakcíny MMR
(Cochrane Library) - Populační studie vazby MMR vakcíny a autismu
(Madsen et al., NEJM) - Výskyt autismu a očkování vakcínou u dětí se starším sourozencem, který má autismus (Jain et al., JAMA)
- Reportáž o Andrew Wakefieldovi včetně rozhovoru
(The New York Times) - Dokumentární seriál MMR: Co vám neřekli (Brian Deer, Channel 4)
- Wakefield a autismus: příbeh, který nemizí (BBC)
- Spojení mezi vakcínami a autismem: Krize způsobená podvodnou a neetickou studií (Flaherty D., SAGE)
- Vyšetřování podvodu Andrew Wakefielda (Brian Deer)
- Role médií v hoaxu MMR (Ben Goldacre, Bad Science)
- Wakefieldova studie z roku 1998 (Wakefield, Lancet)
- Zpráva z vyšetřování Wakefielda britskou lékařskou komorou (Archive.org)
- další zdroje odkázány v textu článku
Aktualizace: Do článku jsme doplnili časovou osu, shrnutí článku a odkazy na jednotlivé kapitoly. Doplnili jsme informace o mediálním pokrytí v roce 2002. Doplnili jsme informace o očkování v Česku.
