Ludvík Svoboda

Ludvík Svoboda byl v letech 1968 až 1975 sedmým prezidentem Československa. Během druhé světové války vedl 1. československý armádní sbor na východní frontě. V letech 1945 až 1950 byl ministrem národní obrany.

Ludvík Svoboda se narodil v Hroznatíně na Vysočině do selské rodiny. Vystudoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí.

V první světové válce bojoval na ruské frontě, byl členem československých legií. Bojoval v bitvách u Zborova, u Bachmače i o Sibiřskou magistrálu. Do Československa se vrátil jedním z posledních transportů v září 1920. Ujal se rodinného statku, ale krátce poté byl mobilizován a už zůstal v nově se zakládající armádě.

V červnu 1923 se oženil s Irenou Stratilovou, narodily se jim dvě děti syn Miroslav a dcera Zoe.

V roce 1923 nastoupil Svoboda v hodnosti štábního kapitána službu na Podkarpatské Rusi, kde byl do roku 1931. Naučil se maďarsky a jazyk pak několik let vyučoval na Vojenské akademii v Hranicích.

Po mobilizaci v roce 1938 sloužil v pohraničí, poté v Kroměříži. Po rozbití Československa se Svoboda zapojil do odboje v organizaci Obrana národa. V červnu 1939 emigroval do Polska, kde se formovala československá jednotka. Po porážce Polska převedl Svoboda skupinu do azylu do Sovětského svazu. Kde se zasloužil o vytvoření 1. československého armádního sboru.

Sbor se vyznamenal v bojích u Sokolova, při osvobozování Kyjeva, v Karpatsko-dukelské operaci, pomohl osvobodit Slovensko i Ostravu.

V dubnu jmenoval prezident Edvard Beneš tak zvanou Košickou vládu a Ludvík Svoboda v ní zastával post ministra národní obrany. V srpnu 1945 byl Svoboda povýšen na armádního generála.

Když byl Svoboda v emigraci, jeho manželka spolupracovala s Obranou národa a pomáhala vojákům odejít za hranice, na podzim roku 1941 ukryla skupinu československých parašutistů vyslaných ze Sovětského svazu s vysílačkou. Gestapo na ně přišlo a celou skupinu v listopadu 1941 zatklo.

Syn Miroslav zemřel v koncentračním táboře Mauthausen, kde byli popraveni i oba bratři Ireny Svobodové a Svobodův synovec. V koncentračním táboře Ravensbrück byla zavražděna Svobodové matka. Další členové rodiny skončili v internačním táboře ve Svatobořicích na Moravě. Ireně Svobodové se spolu s dcerou Zoe podařilo uniknout zatčení a do konce války se skrývaly na jižní Moravě.

V listopadu 1948 vstoupil Ludvík Svoboda do Komunistické strany Československa.

Ministrem národní obrany byl do odvolání 25. dubna 1950. V listopadu 1952 byl zatčen a obviněn z přípravy vojenského převratu. Na zásah z Moskvy bylo později jeho obvinění staženo.

V březnu 1968 byl zvolen prezidentem republiky. V srpnu téhož roku odmítl invazi vojsk Varšavské smlouvy a nechtěl, aby přerostla v násilný konflikt. V roce 1973 byl zvolen prezidentem podruhé, ale po zhoršení jeho zdravotního stavu bylo jeho funkční období předčasně ukončeno na základě zvláštního zákona v roce 1975.

Ludvík Svoboda zemřel 20. září 1979.