![](http://1gr.cz/u/free.gif)
![](http://1gr.cz/u/free.gif)
Z oněch fotek dýchá atmosféra jako z příběhů filmového rady Vacátka. Pánové v buřinkách, s hůlkami, hlavní postava toho celého s adolfovským knírkem pod nosem, uhlazené vlasy. Jenže hříchy Fritze Harmanna byly mnohem drastičtější než pražské galerky. Soud ho odsoudil za 24 vražd mladých mužů, ale i za další zločiny. Zatčen byl před sto lety, 22. června 1924.
Autor: commons.wikimedia.org
Děsuplnost jeho zločinů naznačí již jména, která mu udělily dobové titulky. Mimochodem, proces s Harmannem je považovaný za první velkou moderní mediální událost německé historie. Létaly kolem ní přízviska jako „Hannoverský řezník“, „Upír z Hannoveru“, „Vlčí muž“. Odkazovaly na hororový modus operandi souzeného. Své oběti, chlapce a mladé muže, znásilnil, nato jim prokousl hrdlo, rozřezal, maso podle nepotvrzených svědectví prodával na černém trhu.
Autor: ČTK
Na začátku hororového příběhu je tichý, zasněný hoch, narodil se v Hannoveru roce 1879. Stranil se vrstevníků, dával přednost dívčím hrám a rovněž dívčímu oblečení. V šestnácti začal páchat své první sexuální útoky, obětí byli chlapci. Obdobné zločiny, ale mnohem brutálnější, nakonec budou stát za procesem, který ho odsoudí k trestu smrti (snímek svědčí o tom, jakou pozornost Harmannův případ přitahoval).
Autor: ČTK
Následoval pád ke dnu. Internace v ústavu, útěk, vojna, diagnóza „předčasné demence“, pokusy pracovat, vztah a jeho krach, loupeže, krádeže. Dobu mezi 26. a 39. rokem strávil prakticky celou v kriminálu. Po první světové válce se začala psát nejtemnější kapitola jeho života. Jejím dějištěm byl dům u řeky, kde bydlel, označuje ho křížek.
Autor: ČTK
Všechny případy si byly podobné. Vlákal k sobě domů mladé chlapce, většině z nich bylo kolem sedmnácti let, dal jim najíst, napít. Sexuálně je zneužil. Na fotografii je přesná rekonstrukce Harmannovy místnosti s autentickým nábytkem.
Autor: ČTK
Poté je začal škrtit a zakousl se jim do ohryzku, říkal tomu „kousnutí z lásky“, někteří zemřeli na škrcení, jiní na samotné prokousnutí krku. Těla ukryl, fotografie po jeho zatčení skrýš ukazuje, posléze je porcoval.
Autor: ČTK
Proč k němu chlapci chodili? Pomáhala mu poválečná nouze a inflace. Sliboval jim zprostředkování práce, cigarety, jídlo, výpomoc, nocleh. Jeho oběti se rekrutovaly z řad hochů žijících na ulici, prostitutů, ale i mladých pracujících.
Autor: commons.wikimedia.org, Creative Commons
Měl přitom dobré krytí, hned po válce se stal policejním informátorem, několikrát prokázal svou užitečnost, předhodil policii kriminálníčky, takže mu věřila. A sám tak měl prostor pro vlastní, děsivé zločiny. První páchal v bytě na ulici Neue Straße, ostatní po přestěhování zde, v podkrovní místnosti na Rote Reihe.
Autor: commons.wikimedia.org, Creative Commons
Jeho první obětí byl sedmnáctiletý dětský utečenec Friedel Rothe. Následovaly další a další. Výjimkou byl osmnáctiletý Hans Grans, toho nezabil, aby mezi nimi vznikl bizarní, manipulativní vztah milenců a spolupachatelů. Mladík přitom sériového vraha zesměšňoval, do jisté míry ho ovládal, zneužíval, Harmann jej vyhazoval na ulici a zase žadonil, aby se vrátil.
Autor: commons.wikimedia.org, Creative Commons
Nakonec mu štěstí přestalo přát, a padlo i jeho konfidentské krytí. Když se začaly po městě vynořovat lidské ostatky, když se vyjevilo, že patří mladým chlapcům, policie nemohla Harmannovy předchozí sexuální delikty ignorovat.
Autor: commons.wikimedia.org, Creative Commons
Nakonec ho zadržela 22. června 1924, několik dní poté, co zavraždil poslední oběť, na nádraží při hádce s patnáctiletých hochem. Když vypověděl, že s Harmannem po čtyři dny žil a byl znásilňovaný, vypravili se policisté do Harmannova bytu.
Autor: Profimedia.cz
Našli spoustu krvavých stop, vyslechli spoustu alarmujících výpovědí. O tom, jak k Harmannovi chodily do bytu chlapecké návštěvy, které již nevycházely, jak po nich hostitel naopak po nocích odnášel tašky a batohy napěchované čímsi. Důkazy přibývaly (patřil k nim i kus oděvu jedné z obětí, které dal Harmann synovi pronajímatelky svého bytu, je na fotografii).
Autor: Profimedia.cz
Pod vahou policejních zjištění a kvůli naléhání své sestry se Harmann doznal: znásilňoval jsem, vraždil, porcoval mrtvoly. Kolik bylo obětí? Padesát až sedmdesát, odpověděl. Policie ho však dokázala spojit „jen“ se sedmadvaceti. Vypověděl, že toužil jen po sexu, nikdy prý neměl v plánu vraždit – chuť prokousnout hrdlo přišla až během aktu, aby se na závěr zhroutil dolů na bezvládné tělo oběti.
Autor: ČTK
Vše ostatní se mu prý hnusilo. Aby se dokázal popasovat s porcováním mrtvol, musel si dopřát hrnek silné kávy, po celé „řeznické“ operaci prý na několik dní ochořel. Policii však velmi přesně popsal, jak s těly zacházel.
Autor: commons.wikimedia.org, Creative Commons
Po rozsáhlém procesu dostal Harmann (čtvrtý zleva) trest smrti. Ostatně, sám o něj výslovně požádal s tím, že není šílený, s tím, že život jsou pro něj muka. Že na popraviště půjde „jako na svatbu“. „Radostně a šťastně,“ dodal. Poprava ho čekala v dubnu 1925, večer před ní požádal o doutník a brazilskou kávu.
Autor: ČTK
A Grans (fotka ho zachytila na cestě ze soudního líčení)? Po mnoha soudních peripetiích a odvoláních ho soud v roce 1926 poslal na vězení na dvakrát dvanáct let za napomáhání a spoluvinu na vraždě. Po dvanácti letech ve vězení šel do koncentračního tábora Sachsenhausen. Po válce se vrátil do Hannoveru, kde žil do svých pětasedmdesáti let.
Autor: commons.wikimedia.org, Creative Commons