Do soutěže šváby zapůjčil jablonecký Dům dětí a mládeže Vikýř. Zvířata o velikosti několika centimetrů musela zdolat v nejkratším čase čtyřmetrovou trať.
Švábi získali krátce před soutěží nové, přechodné majitele, kteří je před závodem nejprve vydražili a pak je při závodu notně povzbuzovali.
"Počasí nám příliš nepřeje, je zima, proto musíme šváby zahřívat teplometem, aby se při závodu vůbec hýbali," řekla ředitelka závodu Ivana Meščerjakovová z jabloneckého Domu dětí a mládeže Vikýř ještě před tím, než se první závodníci postavili na startovní čáru. Švábi, kteří zrovna nesoutěžili, odpočívali v plastikových krabičkách na stole a dobrovolníci na ně rovnoměrně pouštěli proud teplého vzduchu z teplometu.
Loňští přeborníci nenastoupili
Švábi žijí pouze půl roku, a proto ti, co se Ligy zúčastnili vloni, už do druhého ročníku nenastoupili. "Jsou tu však jejich potomci, staří dva, tři měsíce," řekla Meščerjakovová.
Velcí černohnědí brouci soutěžili na předem vytyčeném závodišti. Jednotlivé tratě byly od sebe odděleny dřevěnými příčkami, aby švábi drželi správný směr. Jejich vydražitelé je při běhu vpřed mohli usměrňovat větvičkami thúje, aniž by jim však v pohybu pomáhali. "Vsadil jsem si na švába Vlhký sliz, připadá mi, že ví, kde je cíl, má velkou šanci vyhrát," řekl jeden z diváků, který si svého favorita vybral snadno.
Jeden z organizátorů, Jiří Roubíček, vysvětlil, jak se závodiště oproti minulému závodu zlepšilo. "Máme tu položený koberec, který za prvé poslouží jako tepelná izolace, za druhé brání tomu, aby to švábům na zámkové dlažbě klouzalo," řekl.
Osmička vydělala 192 korun
Už před samotným závodem, kdy návštěvníci ve společenském oděvu mohli vydražit brouka, který jim připadal perspektivní a který pak pod jejich vedením nastoupil na závodiště, byla atmosféra velice soutěživá a napjatá. "Vydražím jenom jednoho, už teď se cena některých vyhoupla na stovku," odpovídal jeden z dražitelů členům rodiny, kteří ho povbuzovali, aby na start pod svým jménem postavil alespoň dva šváby. "No dobře, no, tak vydražím dva," rezignoval po chvíli.
Dražitelé obcházeli stůl se šváby v plastikových krabicích a snažili se odhadnout jejich kvality. "Ten se nehýbe, na toho bych nesázel," radil se další z dražitelů se svými poradci. "To je právě dobře, teď odpočívá, a pak mu to při závodu dobře poběží," dostal ponaučení. "Za nejvyšší cenu byl vydražen šváb s pořadovým číslem osm, a to za sto devadesát dva korun," řekl před prvními rozběhy moderátor akce Honza Fiala.
Soutěž samotná se skládala z rozeběhů, semifinále a finále. Ceny byly velice zajímavé. První byla cena Maxe Švabinského, druhá Memoriál Josefa Švába-Malostranského, třetí byla Cena starosty města Schwabmunchenu, čtvrtá pak Cena obecního zastupitelstva Švábenic. "Do semifinále věnovala cenu Česká zemědělská a potravinářská inspekce a Asociace deratizátorů Čech a Moravy," pokračoval v recesistickém duchu Fiala. "Cenu do finále věnoval krajský hygienik."
Ten, který běží, i když sněží
Diváci, jichž se tu sešlo i navzdory studenému počasí několik desítek, povzbuzovali dražitele i jejich svěřence. "Nejvíc fandím švábovi, který má indiánské jméno Ten, který běží, i když sněží," řekla třináctiletá Barbora Kolmanová. "Jsem zvědavá, kolikrát to jeho jméno budu muset říct, než doběhne do startu." Jedním z dražitelů se stala i pizzerie, v jejíž zahrádce se Světová liga amerických švábů odehrála. Svému švábovi dali jméno S tuňákem a olivami.
 |
