Místo cesty k doktorovi jen otevřít notebook a nechat se vyšetřit online. Rozvoj medicíny na dálku byl jedním z pozitivních vedlejších efektů koronavirové krize. Bude však mít své limity. Podle Sdružení praktických lékařů totiž nejde prezenční péči o pacienty nahradit a proti speciálním projektům, které lékaře a pacienty spojují, se spolek vymezuje.
„Elektronická komunikace s pacientem je pro většinu praktických lékařů již mnoho let běžnou součástí naší práce a stačí nám k ní pouze zabezpečený komunikační kanál,“ řekl místopředseda Sdružení praktických lékařů České republiky Jiří Zdražil.
Telemedicína podle něj musí probíhat vždy a pouze mezi pacientem a jeho lékařem. „Ten pacienta dobře zná a zároveň si je vědom limitů takto poskytované péče. Není bezpečné, aby konzultaci prováděl lékař, který pacienta nikdy neviděl,“ dodal Zdražil.
V tomto ohledu je podle prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven ČR Ladislava Friedricha mezi praktiky a pojišťovnami shoda. „Nechceme plně akceptovat všechny prvky komerčních projektů, kde nejsou podle našeho hodnocení vždy dostatečné záruky dobré znalosti pacienta a jeho diagnózy,“ řekl Friedrich.
Projekty typu uLékaře.cz, které spojují pacienty s cizími lékaři, se proto „posvěcení” ze strany pojišťoven nedočkají. Třeba právě jmenovaný bude jako doteď hradit svým klientům jen Oborová zdravotní pojišťovna. Ta nějakou formu telemedicíny zajišťuje svým klientům už deset let jako benefit pro pojištěnce hrazený z fondu prevence. Jako službu hrazenou ze základního fondu veřejného zdravotního pojištění bude i tato pojišťovna poskytovat služby v rámci nastavených kritérií.
300 korun, 15 minut
Změna v léčení na dálku však přeci jen přišla. Lékaři si nově mohou od 1. července vykazovat novou položku pod názvem „Telemedicína – videokonzultace vzdáleným přístupem“. Od pojišťovny za to dostanou v průměru asi 300 korun a iniciovat ji může jak pacient, tak doktor.
Úhrada konzultace na dálku však má svá pravidla. „Z indikačních omezení je asi nejdůležitější, že se může konzultace na dálku použít jen u pacienta, který je již lékařem léčen a byl již dříve fyzicky vyšetřen, a to maximálně jedenkrát za den a dvakrát do měsíce,“ popsal Friedrich.
Telemedicína jako výkonSvaz zdravotních pojišťoven definuje využití telemedicíny takto: „Výkon lze využít v rámci dispenzární péče o pacienta nebo v případě změny zdravotního stavu pacienta nebo potřeby jeho sledování, kontroly či léčebné rady, pokud není nutná nebo možná osobní návštěva ze závažných důvodů. Výkon nelze užít v případě preventivní prohlídky." |
Samotní lékaři pak budou muset pojišťovně předložit důkaz ošetření, aby nedocházelo ke špatnému vykazování péče. „Lékař musí být fyzicky přítomen v ordinaci při provádění výkonu, ve zdravotnické dokumentaci má být k dispozici čestné prohlášení pacienta nebo jeho zákonného zástupce o vlastnictví technického vybavení pro vedení videohovoru, včetně podepsaného informovaného souhlasu s možností distančního kontaktu pacienta s lékařem,“ popsala mluvčí České průmyslové zdravotní pojišťovny Elenka Mazurová. Lékař a pacient si pak musí i vzájemně odsouhlasit podmínky pro technické zabezpečení provádění výkonu a ochrany osobních údajů.
Využití telemedicíny musí také lékař pojišťovně patřičně zdůvodnit. Na místě je využití telekomunikace třeba u kontrolních vyšetření či edukace, pokud není možné nebo vhodné, aby pacient ordinaci navštívil osobně.
Kromě důvodu využití telemedicíny musí lékař v zápise v dokumentaci uvést, jaký byl obsah a výsledek takové prohlídky. Dále musí lékař doložit nějakou obrazovou dokumentaci. „Minimálním předpokladem naplnění tohoto požadavku je archivace snímku obrazovky probíhající videokonzultace zachycující datum a čas pořízení snímku s identifikací uživatelského účtu obou volajících stran,“ popsala Mazurová.
Podmínky mají přitom zajistit, že tato nová možnost nebude motivovat k rezignaci na osobní návštěvy u lékaře. Současně diskvalifikují nově vzniklé projekty. „Rozsah možných vyšetření v ordinaci je pochopitelně podstatně širší (než možnost vyšetření na dálku, pozn. red.), ale je plně závislý na tom, zda jsou rozsáhlejší výkony nutné a účelné,“ míní Friedrich.
To si myslí i zástupci praktiků. „Použití telemedicíny je vhodné jen pro omezené medicínské situace a pouze dočasně, nikoliv jako trvalý způsob kontaktu mezi pacientem a lékařem. Také skupina pacientů, pro které je tento způsob komunikace vhodný je značně omezená.,“ dodal Zdražil.
Zkušenosti z doby epidemie
Ačkoliv koncept telemedicíny není nic nového, o její rozšíření se postarala epidemie koronaviru. V době omezení volného pohybu osob totiž řada pojišťoven umožnila lékařům, aby konzultace na dálku vykazovali jako běžné ošetření.
Lékaři za ně proto dostávali standardní kompenzaci, tedy vyšší, než kolik dostanou nyní, když vykážou pro pojišťovnu telemedicínské setkání. Tato možnost však již skončila.
Ještě před epidemií pak byly úhrady telefonických konzultací pro praktiky zahrnuté do kapitační platby, tedy paušální platby za registrovaného pojištěnce, samostatně je u svého registrovaného pacienta vykázat nešlo.
