„Do Itálie se vracet nebudu. Dokud jsem tam byla, tak pro mě bylo všechno normální, ale co jsem tady, tak jsem se strašně rozmazlila. Jak je Praha malá, jak všechno funguje, vše je blízko, jak jsou úřady rychlé,“ popsala Hapková v podcastu Známí známých.
Otcovy partnerky mi v autě vždy musely uvolnit místo vpředu, vzpomíná Hapková![]() |
„Já už tam nemůžu být, protože se s prominutím nas**u každých pět minut, že něco nejde a že trávím polovinu života v autě a to už mě nebaví. Zvlášť s malým dítětem. Když ho chcete vzít na hřiště, tak musít vzít auto, jet hodinu někam autem, protože je takový provoz, že i deset kilometrů trvá hodinu, pak si hodinu pohrajete a zase jedete hodinu zpátky. Mně to přijde jako škoda života,“ říká Hapková, která do Itálie jezdí čtyřikrát ročně za matkou a pořád se tam cítí doma. „Cítím se doma tady i tam, ale tam mě to štve a tady mě to pořád ještě těší,“ říká.
Jediné, co jí v Česku chybí, je slunce a jídlo, díky čemuž jsou Italové usměvavější. „Když je hezké počasí a máte dobré jídlo, tak proč byste se neusmíval. To počasí a jídlo jsou dvě věci, které mi tu strašně chybí. A lidé jsou tu uzavřenější, méně se kamarádí s neznámými. Já jsem zvyklá jít do obchodu, se všemi se zasmát, prohodit pár vět a to se tu moc nedělá,“ vysvětluje Hapková s tím, že to ale pro ni nebyl velký kulturní šok, protože za otcem do Prahy jezdila celý život a milovala to, na rozdíl od její matky.
„Vím, že nebyla ráda a já jsem si to hodně užívala, ale musela mě třikrát ročně úplně převychovat, abych se dostala zpátky do té rutiny. Abych byla schopná ráno vstávat, jít do školy, jíst zdravě a sportovat, to mě musela učit znovu, protože tady jsem to měla úplně převrácené,“ popsala.
Po návratu do Česka se původně živila jako učitelka italštiny a překladatelka. Práce u počítače ji ale neuspokojovala a učení přerušil covid. V současnoti se živí jako zpěvačka. Funguje v několika hudebních tělesech. Má svou bluesovou kapelu, šansonový recitál, soulový recitál, zpívá v projektu Petr Hapka a jeho potměšilí hosté.
Kromě toho vychovává pětiletou dceru, ačkoli si vždycky myslela, že děti mít nebude. „Já jsem nechtěla mít děti a byla jsem o tom naprosto přesvědčená. Můj muž ve 39 letech dostal infarkt a ležel na JIPce a já jsem si říkala, že přece něco musíme společně tady zanechat a že bych vlastně byla šťastná, kdybych měla jeho dítě,“ svěřila se.
Pětiletou dceru vozí do Itálie za babičkou, ale neposílá ji tam samotnou letadlem, jak to zná ze svého dětství. „Já jsem přežila, bylo to krásné dětství a mám spoustu krásných vzpomínek, ale doba se změnila. Navíc ona nechtěla jet ani na školku v přírodě, protože chce být s mámou a proč jí nevyhovět, když můžu. Udělala jsem si ji v 36 letech, protože jsem chtěla a chci mít čas se jí věnovat a až bude ona chtít někam s kamarády, tak s tím nebudu mít problém, ale nebudu ji do ničeho nutit,“ říká Hapková, která je díky bydlení v Česku v kontaktu i se svými šesti sourozenci.
Petr Hapka měl totiž sedm dětí s pěti ženami. „Jsme všichni úplně jinde, vedeme jiné životy, ale na narozeniny a Vánoce telefonát a když někdo jede kolem, tak se vždycky staví na kafíčko,“ říká o sourozencích Petra Hapková.
19. května 2017 |