Filmové Vary 2024
Sledovat další díly na iDNES.tvCo pro vás osobně karlovarský festival znamená?
Když jsme jeli dneska s manželem v autě, vzpomínala jsem, jak jsem šla poprvé na koberec. Tehdy jsem prý byla nejmladší účastník koberce a neměla jsem tady ani kde spát. Zvažovala jsem stan, ale nakonec jsme spali ve starém Volvu. Normálně v autě se spacáky. Měla jsem šaty z jednoho obchodního řetězce, které jsem si pořídila. Namalovala jsem se v autě, měla jsem mokrou hlavu. Ta mi doschla v tom vedru. Z toho auta, kde jsem měla kufr, jsem šla na červený koberec. Tam jako hrozná paráda, fotografové... A pak jsem šla spát do toho auta, které bylo u dálnice, jezdila tam jiná auta. Pro mě je ale festival fakt srdcovka. Jezdila jsem sem s celou rodinou. V podstatě dvacet let sem jezdíme ségry, bráchové, rodiče a máme to hrozně rádi. Máme to rádi kvůli filmu a o tom ten karlovarský festival je.
Filmový festival v Karlových Varech, stejně jako jinde ve světě, je také o sebeprezentaci herců a hereček. Jak důležitou dávku módy jste dneska předvedla?
Vy se smějete, protože mě trochu znáte. (smích) Dobře, že jste mi to připomněl. Není to jenom o filmech, je to i o sebeprezentaci. Budu úplně upřímná. Mně všechno nastajlovala moje sestra Sára, která dělá filmovou výtvarnici a taky stylistku. Většinu šatů mi ušila na míru Andrejka z Anamé. Začaly zhruba před třemi měsíci. Šperky mám všechny od Lenky Krlické 27 Jewellery. Přivezla mi to včera v noci všechno na míru na štendru. Já jsem si to nezkusila, ale přijela jsem s tím sem, všechno mi to perfektně sedí. Nevím, jak jsem bez tohohle mohla žít a strašně jim za to děkuju. A je to úžasné.
Co filmy se silnými tématy? Sama máte teď jeden na kontě, tak co byste byla ráda, aby to předalo divákovi?
Zrovna ten poslední, o kterém mluvíte, Zápisník alkoholičky, se dotýká tématu závislosti. Mám pocit, že okolo něj běží obrovská podpůrná kampaň, kterou samozřejmě vítám. Ta moje práce na něm už skončila před rokem, při posledním natáčecím dnu. Ale to, co se děje teď, je nádherné a jsem strašně šťastná, protože po dlouhé době má nějaký film takový dosah. Pokaždé, když jakýkoliv film dokáže otevřít nějaká společenská témata, je to vlastně strašně krásné.
Existuje film, který už byste nikdy nepotřebovala vidět, že vás například i traumatizoval?
Miluju filmy a jsem hrozně dobrý divák v tom, že nesoudím, ale fakt si umím ty filmy užít. Takže není takový film. Jsou filmy...
(Matyáš Ramba: Pána prstenů nedokoukala!)
(smích) Ty jsi! To nemůžeš říkat a ještě ve Varech… Ano, můj manžel nechápe, že mám základní mezery třeba ve velkých blockbusterových filmech. Ale mám ráda dokumenty a malinký filmy. On vždycky říká: Jak můžeš být herečka ve své kategorii, když jsi neviděla Spider-mana? No tak pár filmů jsem neviděla.
Takže když tady máme přiznání, co se pak stane, když se setkáte s Viggo Mortensenem nebo Geoffreym Rushem a nebudete vědět, kdo je?
Tak takhle, já mám manžela. On kdyby to byl nějaký herec a kdybych měla mezery, tak mně určitě připomene.
Takže je to vlastně takový osobní našeptávač ve stylu asistentek z filmu Ďábel nosí Pradu.
A hlavně je to práskač! (smích)
