Setkáváme se v zákulisí pořadu Máme rádi Česko. Vy budete v díle, který je k třicátému výročí televize Prima. Jak osobně vzpomínáte na svoje televizní začátky?
Nevzpomínám, radši. (smích) Jsem takový dinosaurus. To ještě Prima neexistovala, když jsem začínal v té jediné televizi, která byla. Na začátky vzpomínám strašně nerad, protože moje první živé vysílání bylo ještě v době, když byli hlasatelé. To vy jste ještě nebyl určitě na světě. Napsali jsme si na psacím stroji, co jsme měli říct, a pak jsme to do kamery řekli hezky. Úplně vynervovaní. To bylo ještě Československo. Fakt na vás koukalo třeba deset milionů lidí, což dneska, kdyby někdo měl takovou sledovanost, no tak se jde oběsit štěstím.
Na Primě to pak byly dva seriály, které vás coby herce v popularitě vystřelily na maximum – VKV a Rodinná pouta.
Na Primě to u mě byla Rodinná pouta. Já jsem se vyhřál na výsluní. My jsme byli Adam a Eva – tak se to původně mělo jmenovat –, ale pak se rozhodlo v kuloárech – teď tady vynáším tajemství, ale už je to stejně jedno –, že je to moc navázané na toho Adama a Evu. Takže se řeklo, že to budou Rodinná pouta. Všichni se tomu smáli, měli z toho srandu, že je to telenovala. Všichni herci říkali: Ty jsi se zbláznil, ty hraješ v tomhle?! A dneska v tom hrají úplně všichni. Já už tedy ne, jsem zase o krok dál.
V Rodinných poutech jsem byl tři nebo čtyři roky, takže jsme to dotáhli na to výsluní, pak jsem byl tak jako lehce odejit. To budete muset vystřihnout, přátelé! I když vlastně ne, protože to není pro Primu, to je pro iDNES.cz. No a pak byla „vékávéčka“ a to šlo úplně mimo mě. Tam už jsem nebyl ani jeden den. Potom jsem přeskočil na Novu. Byly tendence, abych se do VKV vrátil, ale už to byla zavřená voda. Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, takže Rodinná pouta v mém případě.
Jak vypadal divácký zájem tenkrát, když to běželo na televizní obrazovce? Dokázal jste si v klidu nakoupit?
Nedokázal. Každý herec touží po tom být slavný, proto to ti herci a herečky dělají. Kdo říká, že ne, tak kecá. To tak je prostě. Takže v tomto ohledu to bylo strašně fajn, že jsem si užil tu „zoologickou zahradu“, že když jsem šel ven, tak jsem si připadal jako gorila v zoo, jak na ni všichni koukají. Chvilku vám to lichotí, chvilku je to fajn.
Pak je to takové normální, to si zvyknete. Ale pak vás to začne štvát. Takže to všecko jsem prožil, tyto fáze prozření. Lidi byli hrozně fajn většinou, protože to pro ně bylo něco nového, všechno se dabovalo, byly ty nekonečné seriály. Začal M.A.S.H., Melrose Place, já nevím, co všechno. To byly hvězdy z Ameriky, ze zahraničí, a najednou tady byly české hvězdy. I když to byla legrace, protože my jsme žádné hvězdy nebyli. My jsme byli posbíraní herci, kteří měli čas a chuť udělat něco, čemu se všichni vysmívali. No ale bylo to hezké, taková romantika.
Myslíte si, že vám v začátcích kariéry pomohl vzhled?
Já to takto neberu. Hrál jsem deset let v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Jestli mi něco pomohlo, tak asi že jsme mohli dělat věci tak, jak jsme je cítili. Bez kamer a davů diváků, v tom divadle. Říká se, že herec musí vydržet dvě hodiny hanby, no a to mám za sebou mockrát na divadle. To je asi nejvíc, co mi v životě pomohlo, abych se trošku uvolnil.
Měli jsme představení, kam třeba přišlo jedenáct lidí. Hráli jsme na začátku takzvané přesilovky. Asi každý herec, který hrál divadlo, vám řekne, že ten kořen je v divadle. Z toho herec roste. No a samozřejmě máte dvě možnosti: Buď budete hezký, anebo tak strašně škaredý, až budete zajímavý. Ale o vzhledu to vůbec není. Je to o tom, co z vás jde zevnitř. No tak ale uznávám, že já jsem byl spíš ten kluk z plakátu.
Vy jste říkal, že showbyznys už neděláte. Prozradíte nám, čemu se nyní pracovně věnujete?
Jsem lobbista. Lobbuju za venkov. (smích) Ale vážně. Mám pocit, že v městech jsme všichni namačkaní, vevnitř. A já jsem teď venku, na venkově. Mám farmu, pět hektarů, strašnou spoustu zvířat a hlavně jsou tam lidi. Nechci se dotknout nikoho z města, přátelé, ale toto je spíš podpora venkova. Takový venkovský zemědělský program. Na venkově jsou ještě zdraví lidi. Když někomu zavoláte, že potřebujete zvednout a někam přenést karosérii, která je těžká, tak on řekne: Jo, jedu. A za deset minut tam je a nic nechce. Máte vajíčka, dáte někomu vajíčka. Někdo potřebuje podběrák, půjčíte mu podběrák. Prostě je to takové normální. Takže jsem lobbista za venkov. To je můj hlavní pracovní plán.
Je z vás tak trošku kovboj. Nebo snad J. R. Ewing?
To by bylo super. Ale ani jedno, ani druhé. Spíš bych řekl, že jsem, když už teda mluvíme těmi amerikanismy, redneck. Češi asi někteří vědí, že to je… Jak se to řekne? Vidlák! Jo. Takže vždycky, když někam jdu, tak se kouknu, ale zcela vážně, jestli nemám slámu na botách. To tak je, že ji mám na botách, ve vlasech, za krkem. Takže spíš jsem teď vidlák.
