Petra Muka i Karla Svobodu jste znala. Jak jste jejich odchod nesla? Nebyl to pro vás šok, když jste se o jejich skonu dozvěděla?
S Karlem Svobodou jsme se samozřejmě znali, ale zdaleka ne tak intenzivně. Nebyli jsme přátelé, nicméně šok to byl. Když jsem se pak dozvěděla, že měl velké psychické problémy a bojoval s depresemi, tak jsem pro to měla určité pochopení, protože to znám z vlastní zkušenosti. U Petra Muka to pro mne byla strašná rána, tam není jisté, jestli Petr odešel dobrovolně, spíše tam došlo k tragické, nešťastné náhodě, že zapíjel léky alkoholem a prostě se udusil. I když o odchodu ze světa uvažoval několikrát, tak to nakonec neudělal, osud to vyřešil za něj. Nicméně jeho skon byl pro mne strašně bolestivý a dodnes se s tím nemůžu smířit. Často na něj vzpomínám a některé jeho písničky zpívám i na koncertech. Mám jednu skladbu, kterou pro mě složil Vašek Noid Bárta (zpěvák, 41, pozn. red.) a domluvili jsme se, že ji věnujeme Petrovi. Takže mi opravdu strašně moc chybí. Jako člověk, jako kamarád a jako spolupracovník.
Když má člověk psychické problémy, celý život ho doprovázejí deprese, tak je to opravdu krutý boj na dlouhou trať.
