Na prosincovém summitu v Bruselu se migraci věnovala pozornost už jen okrajově. „Samozřejmě to není známka toho, že rozhodnutí přijatá v létě byla realizována – naopak,“ upozornil v analytickém článku Niklaus Nuspliger, redaktor švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung.
V tichosti se opustily nejméně dva plány, na kterých se osmadvacítka po mnohdy vyhrocených diskusích dohodla. Hlavně že vybuduje na svém území nová střediska, odkud by na základě dobrovolnosti rozdělovala migranty do ostatních států EU. Se středisky se logicky počítalo v zemích u Středozemního moře.
Nikoli překvapivě se však ukázalo, že žádný stát EU zrovna u sebe střediska nechce, napsal Nuspliger s odvoláním na nejmenovaného diplomata. Takže ač formálně odsouhlasen, o tomto kroku se již nemluví.
Mnoho řečí a výsledek žádný. Tak lze charakterizovat osud dalšího neuskutečněného záměru, na kterém se EU usnesla v červnu. Týká se záchytných středisek pro migranty v třetích zemích, někdy nazývaných „vyloďovací platformy“. Když se totiž státy EU stěží dohodnou mezi sebou, asi jen málokoho udiví, že nezískaly ke spolupráci ani jiné země.
Raději Africe zaplatíme a snad v ní migranty udržíme, doufají lídři EU |
Střediska svorně odmítly severoafrické státy Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye i Egypt, stejně jako země západního Balkánu, které přitom usilují o vstup do EU. Přestože EU jako přesvědčovací argument nabídla finanční a jinou pomoc. Teď se tedy mlčí i o vyloďovacích platformách.
Přední list Švýcarska, které není členem EU, si v této souvislosti neodpustil ironii. Připomněl, že rakouský kancléř Sebastian Kurz prosazoval mimoevropská centra pro migranty několik let. K činům chtěl přejít během půlročního, v prosinci skončeného rakouského předsednictví v EU. Když ale viděl, že neuspěje, prohlásil na zářijovém summitu v Salcburku, že neví, kdo vlastně tento koncept vymyslel.
Kde vzít lidi na hraniční kontroly?
Zdar nekorunoval ani snahy EU přimět Egypt, aby jeho pobřežní stráž rozšířila svůj záběr a vozila více lodí s uprchlíky k egyptským břehům. „Diplomaté stále znovu vzbuzují naděje, ale spolupráce se dosud nekonkretizovala,“ poznamenal Nuspliger.
Redaktor nedává velkou šanci ani tomu, že se podaří brzy najít shodu na zablokované reformě unijního azylového systému. Před květnovými volbami do Evropského parlamentu na to už patrně nedojde. A co bude po volbách, je nejisté snad ještě víc.
Frontex nepotřebujeme, spolupráce V4 je perfektní, řekl v Košicích Babiš |
K neslavným koncům možná EU dovede i zamýšlené personální posílení unijní pohraniční stráže agentury Frontex. Počet jejích příslušníků má do roku 2020 stoupnout ze současných 1500 na 10 000, žádá spolu s dalšími dosluhující předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Na povrch však již vyplouvají pochyby, zda se členským státům podaří tak rychle sehnat tolik nových (schopných) pohraničníků (a nevytvořit přitom personální nouzi jinde).
Někteří už proto nadnesli variantu, že by se termín posílení stráže posunul až do roku 2025. Takto výrazný odklad navrhl „jako kompromis“ vlivný německý ministr vnitra Horst Seehofer. Spory přitom přetrvávají i v otázce rozšíření mandátu Frontexu.
K větší akceschopnosti už EU nenutí vnější tlak. „Uprchlická krize již dávno není krizí akutní,“ připomněl Nuspliger s tím, že počty příchozích migrantů prudce klesly. V roce 2018 dorazilo podle OSN do Evropy na lodích kolem 111 000 běženců, což je desetkrát méně než v roce 2015. Podle mnohých to je ale pořád ještě obrovské množství lidí.
V uprchlických centrech na řeckých ostrovech navíc dál panují katastrofální podmínky a v Libyi se situace pro migranty také nelepší. Toto ale do titulků médií tak často neproniká, uzavřel analytik švýcarského listu.
