I nesmlouvavý Emmanuel Macron si musí v posledních dnech pokládat otázku, zda bylo vyhlášení předčasných parlamentních voleb správným strategickým krokem. Koalice kolem jeho strany Obnova v průzkumech paběrkuje kolem 18 procent. Národní sdružení Marine Le Penové míří k vítězství.
Do boje o francouzskou budoucnost se však rozhodla vstoupit i levice, jež půjde do voleb pod názvem Nová lidová fronta a sdruží Socialistickou stranu (PS), Nepoddajnou Francii (LFI) Jean-Luca Mélenchona, koalici Zelených (LE) a Francouzskou komunistickou stranu (PCF). Macron se rázem dostal do kleští, ze kterých není úniku, levice se dostala v průzkumech na druhé místo.
V boji proti nástupu krajní pravice nastal čas na to, abychom dali stranou věci, na kterých se neshodneme.
François Hollandebývalý francouzský prezident
Spojenectví levicových stran přišlo náhle. Neúspěšný prezidentský kandidát Mélenchon a jedna z nejvýraznějších postav francouzské levicové politiky posledních let Raphaël Glucksmann na sebe ještě nedávno nevybíravě útočili. Glucksmann slíbil, že pokud v eurovolbách uspěje, což se nakonec stalo, bude to konec „éry brutality Jean-Luca Mélenchona“.
Tehdy však nemohl tušit, že jeho vlast čekají za pár týdnů volby. Glucksmann po zformování levicové koalice otočil, píše Le Monde. „Existují chvíle, kdy se člověk musí zastavit, nahlédnout do minulosti a přiznat si, co je jeho povinností,“ prohlásil.
Levice od něj dostala posvěcení ke spolupráci pod podmínkou, že Mélenchon se v případě, že Nová lidová fronta ukořistí parlamentní většinu, nestane premiérem. Šéf LFI se ostatně nechal slyšet, že „s ním si nikdo nemusí dělat starosti“. „Pokud nechcete, abych byl premiérem, tak jím prostě nebudu,“ slíbil.
Koalice jako recept na úspěch
Pro levicové strany je sdružení do více či méně funkční koalice otázkou přežití. Jednotlivé strany by jinak kvůli specifické podobě voleb narazily. Poslanci se ve Francii vybírají dvoukolovým většinovým systémem. Obvody jsou jednomandátové. První kolo probíhá podle pravidla absolutní většiny, poslanecký mandát tedy získá ten kandidát, jenž dostane více než padesát procent hlasů. Což však není příliš časté.
„Jsme symbol ohrožení.“ Muslimové ve Francii se bojí vítězství krajní pravice |
V případě, že nikdo padesát procent nepřekoná, se po týdnu koná druhé kolo voleb. Do něj postoupí kandidáti, již v prvním nasbírali nejméně 12,5 procenta hlasů. Teoreticky tak může do druhého kola proklouznout až osm kandidátů, většinou však jde o dva až tři. A právě spojenectví více stran a vyslání jednoho silného kandidáta je pro druhé kolo klíčové.
Macron, zdá se, nemá před neúspěchem kam utéct. Národní sdružení a Nová lidová fronta mají podle posledních průzkumů očekávaný zisk v prvním kole přes třicet procent. Pokud po druhém kole některý z volebních bloků získá většinu, Macronova potupa bude dokonána takzvanou kohabitací, kdy se o vládu nad zemí dělí prezident a strana z rozdílného politického spektra.
Příležitost v nadcházejících volbách zavětřili i politici, již mají to nejlepší za sebou. Někdejší prezident François Hollande byl ještě nedávno Mélenchonovým hlasitým kritikem, v blížících se volbách však bude kandidovat za Novou lidovou frontu ve volebním obvodu Corrèze, píše stanice France 24. „V boji proti nástupu krajní pravice nastal čas na to, abychom dali stranou věci, na kterých se neshodneme,“ vysvětlil.
Průzkumy ukazují i na jeden nezanedbatelný problém, na nějž mohou partaje nové levicové koalice narazit. Budou voliči jednotlivých stran ochotni podpořit názorově velmi pestré hnutí? Stoupenci LFI podle všeho ano, 85 procent oslovených nemá s hlasem pro koalici problém. U dalších partají je situace jiná, pro předvolební levicový blok odmítá hlasovat až třetina příznivců LE a PS.
Průzkumy ve francouzském volebním systému navíc nemusí ani zdaleka odrážet realitu. Ukazují podporu napříč celou zemí, boj o křesla v Národním shromáždění však probíhá v 577 obvodech a jde vždy o sympatie ke konkrétnímu kandidátovi.
Podle politologa Jeana-Yvese Dormagena z institutu Cluster17 s největší pravděpodobností nastane paradoxní scénář, kdy budou příznivci Macrona rozhodovat o budoucím směřování Francie, ale ne tak, jak si prezident představoval. Jeho voliči totiž v mnoha obvodech budou stát před dilematem, zda ve druhém kole hodit hlas krajní pravici, nebo kandidátovi levicové koalice, případně volit nebudou. „A zatím to vypadá tak, že všechny tyto duely by vyhrálo Národní sdružení,“ uvedl pro Politico.
Protesty proti krajní praviciStatisíce Francouzů v sobotu vyšly do ulic, aby vyjádřily odpor vůči krajní pravici, která by se po předčasných parlamentních volbách mohla ve Francii dostat do vlády poprvé od druhé světové války. Akce se účastnilo na 250 tisíc lidí. „Nikdy jsem si nemyslela, že zažiji, aby se krajní pravice dostala k moci. A teď se to může stát,“ řekla agentuře AFP 60letá Florence Davidová, která se účastnila pochodu v Paříži. O 40 let mladší Mélodie na manifestaci v Remeši zase uvedla, že se jako „žena a lesba“ cítí vývojem na politické scéně „ohrožená“. Zdroj: ČTK |
Macron se snaží situaci zvrátit, stejně tak někteří jeho věrní. „Je to celé absurdní,“ prohlásil o nové levicové koalici ministr spravedlnosti Éric Dupond-Moretti. Směšný mu přijde zejména fakt, že se v jednom týmu sešel někdejší sociální demokrat Hollande i Philippe Poutou, jehož označil za kovaného trockistu.
Současný vládce Elysejského paláce spoléhá právě na to, že velká část voličů, kteří Glucksmannovi zařídili v eurovolbách 14 procent hlasů, nebude ochotna podpořil Novou lidovou frontu plnou osobností s poněkud radikálními levicovými postoji. Ne náhodou se Macron staví do role jediného možného zachránce Francie před extremismem a útočí na Mélenchona coby nejvýraznější osobnost levice.
Jak pohřbít ambice kolegů
Macronova četná veřejná vystoupení však nezakryjí fakt, že uvnitř strany Obnova panuje pohřební nálada. Dokonale ji ilustrují černobílé snímky, které na svém instagramovém účtu zveřejňuje Macronova oficiální fotografka Soazig de la Moissonnièreová. Zachmuřeným výrazům spojenců francouzského prezidenta se nelze divit. „Osobní ambice mnohých lidí možná dostanou ránu, to však musí jít v současné situaci stranou. Náš národ čelí historické výzvě,“ prohlásil v jednom z nedávných projevů Macron.
Nejhůře situace dopadla na současného premiéra Gabriela Attala, jenž byl ještě nedávno jedním z favoritů pro prezidentské volby v roce 2027, ve kterých už Macron po dvou obdobích v Elysejském paláci nemůže kandidovat. Attal po vyhlášení předčasný voleb dlouho mlčel, následně krok svého šéfa označil za „brutální a nečekaný“.
O pár hodin později zacouval a svého šéfa podpořil, v následujících týdnech však může pouze ztratit. Pětatřicetiletý politik se dlouhodobě těší větší oblibě než současný prezident, ve volbách do Evropského parlamentu sváděl boj s podobně mladým lídrem Národního sdružení Jordanem Bardellou, který je horkým kandidátem na premiérský post, připomíná The Guardian.
Sebevražedná mise, nebo geniální tah? Macron riskuje v boji s Le Penovou vše |
„Attal se v eurovolbách angažoval opravdu hojně, byl zbraní proti Bardellovi. Obnova přesto prohrála, což mu moc nepomůže. Plusové body mu nepřidá ani to, že se dlouhodobě profiluje jako Macronův nástupce,“ vysvětluje francouzský politolog Bruno Cautrès. Rovnice je v tomto případě jednoduchá: kdo bude v následujících týdnech spojován s Macronem, politicky utrpí.
Dobře je to vidět na někdejším premiérovi Édouardu Philippeovi, jenž se po konci v úřadu vrátil na post starosty svého milovaného Le Havru. V prezidentských volbách patří rovněž k favoritům. Až donedávna byl Macronovi věrný, výsledky eurovoleb však tvrdě označil za „odmítnutí současného prezidenta“.
Pro nadcházející francouzské volby se proto jeho strana Horizons vůbec poprvé rozhodla, že bude kandidovat samostatně, ne v paktu s Obnovou. Philippe navíc podle francouzských médií tiše jedná o případné podpoře s možným spojencem – v poslední době nepříliš jednotnými Republikány.
