Ursula von der Leyenová, předsedkyně EK
Ursula von der Leyenová na sjezdu CDU (19. února 2024)
Ursula von der Leyenová se narodila 8. října 1958 v Bruselu v době, kdy tam její otec pracoval pro Evropské hospodářské společenství. V Bruselu žila až do svých 13 let. Vystudovala ekonomii a medicínu, v letech 1992 až 1996 žila v USA, kde její manžel, profesor medicíny a podnikatel Heiko von der Leyen, s nímž má sedm dětí, pracoval na Stanfordově univerzitě. Před vstupem do politiky pracovala jako lékařka a ve výzkumu. Členkou CDU je od roku 1990. V letech 2003 až 2005 byla poslankyní dolnosaského sněmu a ministryní zemské vlády.
V letech 2009 až 2019 zasedala ve Spolkovém sněmu, mezi lety 2009 a 2013 byla ministryní práce a sociálních věcí, předtím od roku 2005 v první vládě Angely Merkelové ministryní pro rodinu, seniory, ženy a mládež.
V prosinci 2013 se von der Leyenová stala první ženou v čele německého ministerstva obrany. V této ostře sledované funkci zažila několik vypjatých situací. Kvůli skandálu kolem dvou vojáků, kteří zřejmě chystali teroristický útok, oznámila reformu ozbrojených sil.
Německá armáda také v roce 2017 přesunula část svých vojáků ze základen v Turecku jako reakci na opakovaný spor s Tureckem o návštěvy německých poslanců u vojáků bundeswehru. Německo zesílilo pod vedením von der Leyenové vojenskou spolupráci s Francií a německá armáda zvýšila počet vojáků, kteří řeší uprchlickou krizi.
Od prosince 2019 jako první žena v historii vede Evropskou komisi. Její prioritou byla od počátku zelená politika, za svého mandátu se však musela vypořádat i s dalšími výzvami, jako byla pandemie covidu-19, migrační krize, ruská invaze na Ukrajinu či energetická krize. Asi největší pozornost i kritiku v části Evropy vyvolal její tvrdý přístup v otázkách ochrany životního prostředí a boj se změnami klimatu.
Ten označila již při svém nástupu za existenční otázku, která si žádá okamžité řešení. EK pod jejím vedením představila unijní Zelenou dohodu pro Evropu (Green Deal). Ta je souborem řady politických iniciativ, který má EU nasměrovat k několika hlavním cílům, k nimž patří omezit emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent do roku 2030 oproti hodnotám z roku 1990, a do poloviny století dosáhnout klimatické (uhlíkové) neutrality.
Součástí balíčku jsou i normy, které budí vášeň a kritiku. Státy EU vedené českým předsednictvím se například v roce 2022 shodly s europoslanci na pravidlech, která od roku 2035 prakticky znemožní prodej nových aut s klasickými spalovacími motory, a členské státy EU loni koncem března normu definitivně schválily. Přijata také byla také reforma trhu s emisními povolenkami, která počítá se zpoplatněním emisí z vytápění budov a silniční dopravy od roku 2027 a s koncem bezplatných povolenek v roce 2034.
EK pod tlakem kritiky a farmářů v některých oblastech částečně ustupuje. V posledním doporučení například upustila od konkrétních zmínek o snižování emisí v zemědělství. Terčem protestujících farmářů je přeshraniční konkurence, stěžují si ale i na unijní předpisy týkající se ekologie. Šéfka EK letos doporučila stáhnout návrh EK na omezení používání pesticidů.
Ruská invaze a migrace
Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 von der Leyenová prohlásila, že by se Ukrajina měla stát členem EU. Současně ale řekla, že země bude muset provést řadu nutných reforem, s nimiž je přijímací proces spojen. Udělení kandidátského statusu Ukrajině a Moldavsku prezidenti a premiéři zemí Unie schválili na summitu v červnu 2022. Von der Leyenová podporuje rozšíření Unie i o další země.
Zastánkyně protiruských sankcí se několikrát vypravila do Kyjeva a Ukrajinu neochvějně podporuje v jejím boji proti ruskému agresorovi. Navrhla zřízení zvláštního tribunálu, který by se měl zabýval ruskými válečnými zločiny na Ukrajině.
Ať vede Komisi dál von der Leyenová, shodly se klíčové evropské strany |
V čele Komise řešila její šéfka také migrační krizi. Evropa přijala miliony uprchlíků z Ukrajiny, von der Leyenová ale kritizovala, že odhodlání a nadšení pro solidaritu chybí v politice přijímání uprchlíků z dalších zemí. Kritiku u části politického spektra i občanů sklidil migrační balíček, který počítá přímo s převzetím uprchlíků, finančními příspěvky nebo s poskytnutím například policistů.
Evropská komise v čele s von der Leyenovou, která zajišťovala společný nákup vakcín proti covidu-19 pro členské státy EU, byla některými politiky a odborníky kritizována za pomalý postup při jejich získávání. Šéfka Komise v březnu 2020 odmítla myšlenku pozastavit platnost Schengenské dohody s cílem zavést hraniční kontroly kolem Itálie, která byla v té době centrem pandemie covidu-19. Toto rozhodnutí vyvolalo kritiku některých evropských politiků.
