Podle Baara Orbánova mise žádný úspěch ve finále nepřinese. „To ukazují i reakce členských států Evropské unie a Severoatlantické aliance. Není teď doba na to, aby nějaký státník z Evropské unie, jehož váha ve vztahu k Rusku je minimální, mohl uspět v nějaké takové misi.“
„Je nutno si také uvědomit, že Maďarsko, stejně jako všechny ostatní členské státy EU a NATO, plus mnoho dalších zemí, jsou na takzvaném nepřátelském seznamu Ruska. Je tam celkem 49 zemí. Orbánova mise sleduje jeho pomyslnou multivektorovou politiku, ale ve vztahu k řešení války nemá vůbec žádný význam,“ dodává politický geograf.
A proč to Orbán dělá? Proč jako jeden z mála evropských politiků oficiálně komunikuje s Putinem? Drží ho Kreml a FSB pomyslně pod krkem? „Už kdysi jsem nastínil, že je to možné. Uvědomme si, že ruské tajné služby od dob Sovětského svazu nepřerušily svoji činnost. Vědí v podstatě o politicích i to, co ani oni sami o sobě nevědí. A potom to samozřejmě mohou použít jako určitou páku na to, jak tito politici budou reagovat a co budou dělat.“
„Určitě i u nás bychom našli více takových politiků, kteří se najednou začali chovat zcela jinak a začali být vůči Rusku vstřícní. Bohužel se ale nedozvíme pravdu, protože ruské archivy se nám za našich životů nikdy neotevřou,“ pokračuje profesor Baar.
„U Orbána je to obzvlášť tristní, protože tento politik stál v dobách svého mládí v čele demokratizačního hnutí v Maďarsku a měl našlápnuto být opravdu úspěšným politikem, byť na domácí scéně musel tvrdě bojovat,“ míní Baar.
„Je to politik, který se postavil proti progresivistickému vidění světa, neomarxismu, proti rozdělování společnosti, zavádění nových rasistických tezí, že každý běloch je ve své podstatě rasistou. Postavil se i proti genderovým mániím. Ale nakonec skončil tak nějak divně. Je fakt, že Rusko v tomto směru zastává zcela jasné postoje, ale jestli se pravicoví konzervativci (jako on) domnívají, že Rusko bude do budoucna oporou pro konzervativní myšlenky, tak se krutě mýlí,“ soudí Vladimír Baar.
Lenin a užiteční idioti
„Rusové tyto politiky jenom využijí, jako to Lenin už kdysi říkal, jako užitečné idioty, kteří jim budou nahrávat. Ale ve skutečnosti jdou proti našemu řádu a naší civilizaci,“ dodává politický geograf.
Podle něj Viktor Orbán jedná s Kremlem zejména kvůli domácímu publiku. „Takže jakmile je tam poptávka po míru, tak všichni chtějí mír, jakmile je v nemilosti migrace, všichni jsou proti migraci. Nebo třeba proti Green Dealu. A ztrácí se v tom logika, kdo je nalevo a kdo napravo. Je v tom šílený galimatyáš. Lituji lidi, že se v tom nemohou v této fázi vyznat.“
„On se hlásí k takzvané reálné geopolitice. Zatím nevyhrála ani jedna strana a on očekává, že podpora Ukrajiny bude slábnout a potom bude jedním z těch, kteří budou moci volat: já jsem vám říkal, že to tak skončí a my jako Maďarsko jsme se podle toho zařídili. Ale z hlediska budoucnosti a demokracie i světového řádu je to obrovská chyba, která se zcela určitě vymstí,“ myslí si Baar.
Podle něj hrozí i to, že Ukrajina konflikt s Ruskem nakonec prohraje. „Tedy že Rusko Ukrajinu obsadí, udělá z ní svého vazala a veškeré ukrajinské vojenské síly , které jsou velmi dobře vycvičené, se dostanou do rukou Ruska.“
Indie, Čína a Rusko
A jak si podle Baara současné Rusko stojí geopoliticky? Posiluje nebo oslabuje? Nedochází naopak k rozšiřování jeho vlivu, což by mohly dokazovat kontakty Kremlu s Čínou a Indií? „Velcí hráči hrají především svoje geopolitické hry a hájí svoje geopolitické zájmy,“ míní Baar.
A tyto zájmy nemají zmíněné státy shodné, o čemž svědčí například zamrzlý konflikt mezi Indií a Čínou. „Čína momentálně buduje takzvaný perlový náhrdelník, kdy si pronajímá kolem Indie přístavy. Indie na to reaguje a vytváří takzvaný diamantový náhrdelník. Čili vidíme, že Indie hraje svou vlastní hru. Od Ruska mohlo levně nakoupit suroviny. A Rusům nic jiného nezbývá, než je Indům levně prodávat.“
ANALÝZA: Orbán se zase vysmívá Evropě. Putin mu zařídil krvavou pointu |
Největší šanci na mírové urovnání konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou má podle Baara v tuto chvíli Turecko. „Orbán je na to příliš malý politický hráč, aby tuhle roli splnil. Spíše se dá očekávat, že do podobné role se dostane turecký prezident,“ vysvětluje.
„Turecko není jako jediný z členských států NATO na nepřátelském seznamu Ruska. Mohlo by být zprostředkovatelem míru. Nebo to může být Indie, která si také udržuje vztahy s oběma stranami. Samozřejmě každá válka jednou skončí, ale ona také může skončit příměřím, které bude trvat desítky let jako konflikt mezi Indií a Pákistánem či korejská válka,“ uzavírá politický geograf.
V jaké fázi je v tuto chvíli konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem? Platí to, že vojensky vítězí Rusko a politicky Ukrajina? A jak může změnit vývoj války možné znovuzvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem? I na to odpovídal Vladimír Baar v Rozstřelu.
